Bez nadšení a trpělivosti to nejde, říká fotograf letadel

Letečtí spotteři, tj. milovníci a fotografové letadel, představují velmi specifickou celosvětovou „subkulturu“, která funguje i v České republice. Mezi její členy patří i Marek Vanžura z Brna, jenž často hovoří o poměrně velké náročnosti tohoto koníčku. Zároveň je ovšem jedním z těch spotterů, u kterých se tato záliba částečně financuje „sama“, neboť prodej povedených snímků letecké techniky může být zajímavým zdrojem příjmů.
 
„Letadla jsem miloval už od dětství,“ začíná své vyprávění Marek. „Pamatuju si, že už ve třetí třídě základní školy jsem si pod lavicí četl časopis Letectví a kosmonautika. Když jsme se pak přestěhovali k brněnskému letišti Tuřany, stala se letadla pevnou součástí mého života,“ říká o svých začátcích. Bylo to na přelomu tisíciletí, kdy přišly na scénu také první moderní digitální fotoaparáty, které znamenaly obrovský zlom.

Letečtí spotteři totiž nebyli od začátku fotografové. Tento koníček je ve skutečnosti starý řadu desetiletí, ale nejprve se jednalo „jen“ o pozorování letadel a jejich zapisování do sešitu, takže vlastně šlo o speciální formu sběratelství. Až později se začaly k zápisům připojovat fotky, ale teprve digitální fotoaparáty vedly ke vzniku leteckého spottingu v dnešní podobě. Marek začal fotografovat letadla velmi brzy. „To mi bylo asi jedenáct let,“ vzpomíná. „Potkával jsem víc a víc lidí z branže a sbíral jsem první amatérské úlovky.“
 
Zájem o obor se prohluboval, s tím rostly i Markovy ambice, což pak vedlo k pořizování nové a výkonnější fotografické techniky. „Kvalitní fotoaparát s teleobjektivem je naprostý základ,“ zdůrazňuje brněnský spotter. Velmi vhodným doplňkem je i radioscanner, tzn. přijímač, který sleduje leteckou rádiovou komunikaci. Ale největší náklady představují cesty, protože spotter, jenž touží po zajímavých fotografiích, zkrátka nesmí litovat peněz za letenky, aby se dostal na různé prestižní letecké dny a airshow do zahraničí.

„Jsme zajatci vnějších podmínek,“ výstižně shrnuje Marek největší výzvy v oboru. Pořizování fotografií letadel je něco úplně jiného než snímky v ateliéru, protože záleží na spoustě faktorů, které nelze ovlivnit. Počasí, světelné podmínky, poloha dráhy, leckdy prostě obyčejné štěstí či smůla. „Letadlo nepočká, ale někdy taky nepřiletí vůbec. Čekáte třeba dlouhé hodiny a potom se ukáže, že to bylo zbytečné, protože nebude co fotit.“
 

Spotting je tedy sice nákladný a náročný, ale současně nabízí i možnost výdělku, jelikož fotky lze často prodávat. „Důležitá je prezentace v galeriích, protože ty sledují profesionálové, kteří se pak ozvou s finanční nabídkou,“ popisuje Marek, jehož fotky se objevily např. v časopisech Letectví a kosmonautika a Střelecká revue. „Nebo si vás někdo speciálně najme. Já jsem třeba takhle pracoval pro leteckou školu Flying Academy, která potom moje fotografie svých strojů používala v reklamách a prezentacích,“ doplňuje.
 
Přesto ovšem považuje letecký spotting stále spíše za koníčka než za práci. „My spotteři jsme v podstatě sběratelé. Chci si především rozšiřovat archiv a získávat fotky neobvyklých letadel z exotických míst.“ A co by poradil těm, kteří by se třeba chtěli vydat stejnou cestou jako on? „Bez kvalitní výbavy to nejde,“ zdůrazňuje. „A potřebujete i velké nadšení a často obrovskou trpělivost, jinak nepočítejte s úspěchem,“ uzavírá Marek.