Dress code, jak už anglický název napovídá, je předpis o způsobu oblékání, a to nejen na pracovišti, ale také například na společenské akce. Často se bude jednat o skutečný předpis – vnitřní směrnici, kterou pro své podřízené vydává zaměstnavatel. Ale ještě častěji se mluví o dress code jako o nepsaných pravidlech, jako o kultuře odívání. Existuje několik druhů či stupňů dress code, které se liší formálností a množstvím požadavků:
Uniformy - jde o nejstriktnější nařízení, co na pracovišti nosit. Uniforma podtrhuje a pomáhá vytvářet image dané společnosti. Její podoba se často odvíjí od barev či logotypů, které společnost používá a které jsou pro ni příznačné. Uniformy se nosí nejen například v ozbrojených složkách (policie, armáda), ale také ve zdravotnictví či v dopravě. Jistým druhem uniforem jsou i ochranné oděvy a montérky, které nosí zaměstnanci ve výrobních závodech.
Strict dress code (také dress code business) – tento typ dress code klade na zaměstnance vysoké nároky. Nejčastěji se s ním setkáváme u vrcholného managementu, u advokátů a finančníků.
Pro muže znamená obleky v tmavých tónech a bílé či pastelové košile. Nezbytnou součástí outfitu je vždy kravata, vhodně sladěná s barvou košile. Dále jsou vyžadovány kožené, nejčastěji černé, šněrovací boty a ponožky ladící s botami.
Ženám se doporučují sukňové kostýmy v kombinaci s bílou halenkou. Nutností jsou punčochy, a to v každém počasí, a jednobarevné lodičky s plnou špičkou, na podpatku vysokém 2-6 cm. Šperky by měly být decentní a jednoduché.
Business casual – tento způsob odívání je umírněnější a můžeme se s ním setkat například na úřadech či v menších a středních firmách.
Muži si na sebe mohou vzít kalhoty, ale nikoli džíny, košili či polokošili. Kravata není nutností.
U žen by měla být základní zásadou skutečnost, že oblečení musí zakrývat ramena a sukně by měla mít přiměřenou délku ke kolenům. V úvahu tak přichází opět kostýmky, jak kalhotové, tak sukňové s jednobarevnou halenkou. Vhodné jsou také pouzdrové šaty. Zcela tabu by měly zůstat vyzývavé střihy (minisukně a hluboké výstřihy), křiklavé či příliš barevné vzory látek, průsvitné materiály a letní obuv typu žabky.
Casual – v tomto případě neexistuje jednotný diktát, co nosit, je jen nutné přizpůsobit oblečení činnosti a postavení ve společnosti. Ve většině firem, kde se některý z výše uvedených druhů dress code vyžaduje, existují takzvané „informal Fridays“, které dovolují zaměstnancům alespoň jeden den v týdnu nosit, co se jim líbí.
