/ROZHOVOR/ Studentka čtvrtého ročníku Právnické fakulty Masarykovy univerzity Andrea Billová má za sebou již třetí brigádu v zahraničí. Po pracovních zkušenostech ze Skotska a USA se letos vydala na jablečnou farmu nedaleko Londýna. Náročná práce, typické britské počasí, avšak skvělý pracovní kolektiv. Jde pouze o zahraniční prázdninové zážitky, nebo i investici do budoucnosti?
Po několikáté ses ocitla na brigádě v zahraničí. Co bylo náplní té letošní?
Do Anglie jsem jela jako „apple picker“, tedy sběrač jablek. Každý den jsem pracovala zhruba okolo sedmi hodin. Většinou se sbírala jablka na další zpracování do továren nebo na trhy a ta musela být bez vad. Občas se vybírala i špatná jablka ze stromů, aby nebrala těm dobrým energii. Byla to náročná práce, ale pokud jsme si chtěli vydělat, museli jsme se snažit. Byli jsme totiž placeni podle počtu nasbíraných beden.
Jaký byl pracovní kolektiv?
Musím říct, že skvělý. Po negativní zkušenosti z USA jsem měla ze spolupracovníků trochu obavy, ale nakonec se ukázalo, že byly zbytečné. Na farmě nás bylo celkem sedm kamarádských a příjemných lidí, kteří spolu bez problémů trávili celé dny.
Myslíš, že se liší přístup zaměstnavatelů k brigádníkům v Anglii a v ČR?
Ze své zkušenosti bych spíše řekla, že samotný přístup zaměstnavatelů závisí na jejich povaze. U nás na farmě bylo prostředí velmi přátelské. Farmář se k nám choval hezky a nebyl problém se s ním na čemkoliv domluvit.
Když srovnáš tuto brigádu s brigádou v Americe, která z nich byla pro tebe příjemnější?
Nemohu odpovědět jednoznačně. Protože ráda pracuji s lidmi, tak mi povahou práce spíše vyhovovala brigáda v USA, kde jsem prodávala v pekárně kávu, pečivo a sendviče. Navíc Američané jsou zvědavý národ a často se o mě zajímali, což mě nutilo ke konverzaci a k prohloubení mých anglických jazykových dovedností. Na druhou stranu pracovní kolektiv i přístup zaměstnavatele byly lepší v Anglii. Zkrátka všechno má svoje pro a proti.
Co všechno kromě práce jsi stihla v Anglii prožít?
Obrovským zážitkem byly pro mě paralympijské hry. Podařilo se mi sehnat lístky na stolní tenis, šerm a boccii. Londýn i arény byly plné dobrovolníků, sportovních nadšenců a fanoušků, všude vlály britské vlajky. Mimo tyto sportovní chvilky jsem se stihla v rámci volných dnů podívat na bitevní pole v Battle u Hastings, rybářské domky a polorozpadlé molo v Hastings a hrad s pevností v Doveru.
Je Anglie zemí, kde bys chtěla žít a pracovat?
Na Anglii obdivuji jednu věc. A to její tradici a neochotu k některým změnám - stále si drží libru, v čele země je královna... Tím si aspoň pro mě udržuje jistou výjimečnost. Na druhou stranu je to ale dosti deštivá země, což jsem poznala i během letošní brigády. Při lehkém dešti jsme stále pracovali. Až když přišel silný déšť, mohli jsme se schovat do beden, do nichž jsme sbírali jablka. Kvůli tomuto nepříznivému počasí to pro mě ideální místo k práci a žití není.
Vybíráš si nejdříve zemi a potom brigádu v dané zemi nebo naopak?
Jednoznačně nejprve zemi a poté až brigádu. Letos jsem si vybrala Anglii i kvůli konání olympijských, respektive paralympijských her. Snažím se ale především vybírat takové země, kde se mluví anglicky, abych se anglicky rozmluvila a pochytila správnou výslovnost a gramatiku od domorodých obyvatel. Dalším kritériem je i délka pobytu. Na celé léto doporučuji vyjet někam dál, např. do USA. Ale na měsíc se mi zdá lepší a dostačující vycestovat v rámci EU.
Myslíš, že můžeš v budoucnu touto brigádou zaujmout některého zaměstnavatele, i když se vůbec netýká tvého studijního oboru?
Samotné sbírání jablek myslím budoucí zaměstnavatele nijak neoslní. Podle mého názoru by spíše zaměstnavatel mohl vidět výhody v samostatnosti a odvaze takového člověka, neboť ne každý je schopen vzdát se pohodlí domova, přizpůsobit se novému prostředí a překonávat překážky. Ty jsou o to těžší, že jsou v cizině, kde mohou nastat problémy s cizí řečí a jinou mentalitou místních.
