Antropoložka: Brigáda může být dobrý mezistupeň

Promovala jste v září 2007. Na co se může těšit čerstvý absolvent, který se hrdě pyšní diplomem z antropologie?
Následovala klasická situace, která čeká většinu lidí, jež dokončí vysokou školu, pokud nepracují někde nastálo už při škole. Rozeslala jsem životopisy s motivačními dopisy do všech možných muzeí v Brně i okolí. Polovina z nich se mi ani neozvala zpět, polovina mi napsala, že pro mě bohužel nemají žádné místo.

To dokáže radost z úspěšně zakončeného studia celkem zkazit. Jak jste postupovala dál?
Přihlásila jsem se na pracovní úřad. Tam mě čekaly tázavé pohledy, když nikdo netušil, co že jsem to vlastně vystudovala. Podobnou zkušenost má řada vystudovaných antropologů. Předpokládám, že pro vás asi žádnou práci nenašli… Nejen že nenašli, naopak se mě pořád ptali, jestli jsem si už něco sehna­la sama. Byli i celkem nepříjemní, když zjistili, že jsem si našla brigádu. Stále na mě naléhali, ať se tam nechám zaměstnat.

Takže přece jen nějaký úspěch. O ja­kou brigádu šlo?
Shodou okolností dělala na podzim 2007 Archaia výzkum u kostela sv. Jaku­ba. Napsali mi, že pro mě sice nemají žádné stálé místo, ale že výzkum za­sahuje i do míst bývalého hřbitova, takže antropologa-brigádníka uvítají.

Byla to vaše první zkušenost s arche­ologií?
To ne. Už během studia, když jsme se od školy nedočkali žádné pořádné praxe, jsem o prázdninách a volných víkendech pracovala na výzkumu ve Velimi. S antropologií jsem se tam sice moc nesetkala, ale zjistila jsem, jak to může vypadat na archeologickém výzkumu. Třeba jak se kreslí terénní situace na milimetrový papír. 

Zmínila jste absenci praxe na škole. Bylo to opravdu tak zlé?
Studium bylo zaměřeno hodně teo­reticky, celý bakalářský cyklus jsme v podstatě brali jen medicínské věci. Řada z těch předmětů šla nahradit něčím přínosnějším. Teď už se vyučují třeba i předměty o DNA, takže doufejme, že k nějakému propojení s praxí časem dojde.

Jak pokračovala vaše brigáda?
Archeologové ke mně byli vstřícní, rádi by využívali znalostí antropologa, bohužel finanční situace jim zpočátku neumožnila nabídnout mi stálé pracov­ní místo. Naštěstí ale Archaia dostala grant, v rámci něhož jsem získala místo na hlavní pracovní poměr na několik let. V současnosti už jsem zaměstnaná na dalším. 

A jaká je náplň vaší práce? Co se skrývá pod označením „laboratorní a terénní pracovník“?
Dělám všechno možné. Kromě antropologických posudků se pokouším proniknout do osteologie, tedy do znalosti zvířecích kostí. Zaměstnavatel s touto variantou sám přišel, protože takto specializovaných pracovišť po republice moc není. A mně se tím rozšiřuje obzor možného uplatnění. Pokud je potřeba, podílím se také na zpracování keramického ma­teriálu i na práci v terénu.

Začínala jste ve firmě, kde doteď pracujete, jako brigádník. Doporučila byste tedy i ostatním takovýto postup na ose student-brigádník-stálý zaměstnanec?
Brigáda může být dobrý mezistupeň. Jsem ráda, že jsem se s danou společností mohla nejprve seznámit jako brigádník. Člověk se rozkouká, pozná spolupracovníky a práci v té odlehčenější variantě. Na brigád­níka nejsou většinou kladeny takové požadavky, nemá takovou zodpovědnost. Změna byla ale celkem nenásilná a spíše pozitivní. Minimálně co se týče stavu výplatní pásky. Určitě bych doporučila získávat praxi už během studia, aby po převzetí diplomu absolventi nemuseli na úřad práce, ale měli větší šanci rovnou přejít někam na plný úvazek.