Atestace – nekončící studium promovaných mediků

Program tzv. specializačního vzdělávání mají v současné době v kompetenci lékařské fakulty jednotlivých univerzit. Počínaje vystavením průkazu odbornosti, který opravňuje lékaře k výkonu povolání pod odborným dohledem po ukončení šestiletého studia v oboru všeobecné lékařství, přes samotný proces vzdělávání, konče konkrétní atestační zkouškou. Fakulta má tedy na starost teoretickou část výuky - pořádá vzdělávací akce zaměřené na přípravu k atestační zkoušce, prostřednictvím fakultních nemocnic umožňuje potřebné stáže nebo zprostředkovává školení od jiných řádně akreditovaných institucí. Lékař může zůstat věrný své alma mater nebo využít služeb jiné univerzity.
 

V nedávné době došlo k výrazným změnám zákona týkajícího se specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů (95/2004 Sb. a příslušné vyhlášky). Díky tomu je v současné době zaveden jednostupňový atestační systém. Ten se skládá ze společného kmene, který je po dvou letech zakončen písemným testem. Společných kmenů je celkem 16 a jsou povinným předpokladem pro další pokračování v atestačním programu. Po jeho úspěšném absolvování pokračuje lékař základním oborem, kde má výběr ze 41 oborů a který trvá nejméně tři roky. Každý specializační obor má určeno, na který ze společných kmenů navazuje a tabulky s tímto přehledem je možné najít na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR. V rámci některých lékařských specializací je nutné pokračovat k další atestaci v tzv. nástavbovém oboru, který trvá 1 až 3 roky. 

 

Specializační vzdělávání se děje prostřednictvím akreditovaných či přímo fakultních nemocnic. V některých případech nemocnice nabízí kvalifikační smlouvu, jejímž podepsáním se zaváže pokrýt náklady na specializační vzdělávání z vlastních zdrojů. Současně se však zaváže i lékař zůstat u stejného zaměstnavatele minimálně dalších pět let po získání atestace. „S atestacemi je největší potíž v tom, že doktoři odatestují a jdou jinam. Takže ta původní nemocnice lékaře vychová a pak musí začít znova vychovávat dalšího. Proto v některých nemocnicích to řeší kvalifikační dohodou,“ upřesňuje doktorka Janíčková. Pokud by smlouvu nedodržel a chtěl přejít k jinému zaměstnavateli, byl by povinen uhradit všechny náklady spojené s jeho specializačním vzděláváním. Dohoda se neuzavírá v zařízeních řízených přímo Ministerstvem zdravotnictví v ČR a lékař nemá povinnost na ni přistoupit ani v ostatních zařízeních.
 

Pokud nemocnice chce dostávat na vzdělávání lékařů finanční příspěvek od Ministerstva zdravotnictví, může využít tzv. rezidenčních míst. Mezi akreditovaná pracoviště je jich rozdělen určitý počet. Následně jsou vybráni vhodní kandidáti, tedy lékaři s krátkou praxí nebo čerství absolventi. Nemocnice pak získává pravidelný příspěvek na vzdělávání svého rezidenta a uvolní ho na všechny potřebné stáže. „Většinu stáží si můžu udělat na odděleních ve Vyškově, kde pracuji. Na některé už ale budu muset do Brna. Moje stáže bude fakultní nemocnici hradit můj zaměstnavatel z peněz rezidenčního programu a nebude vyžadovat, abych podepsala kvalifikační smlouvu,“ říká doktorka Janíčková, která byla letos do rezidenčního programu zařazena. Po atestaci může rezident přestoupit k jinému zaměstnavateli, avšak po dobu pěti let musí zůstat pracovat na území České republiky.
 

Po absolvování správně zvoleného programu je posledním krokem k získání práva pracovat samostatně složení atestační zkoušky. Samotná zkouška se skládá z teoretické a – pokud tak určí kompetentní instituce – i z praktické části. Teoretická část spočívá v zodpovězení tří odborných otázek. V praktické části se prověřuje schopnost vyšetřit pacienta, určit diagnózu, zvolit vyšetřovací a léčebný postup a další nepodkročitelné znalosti. Nutno dodat, že zkouška je zpoplatněna a neúspěšní absolventi mají možnost ji nejdříve za rok opakovat, a to maximálně dvakrát.