Hledání hostitelské rodiny

Můj postup při hledání rodiny byl dosti výjimečný. Běžně se rodiny shání na Facebooku (existuje množství skupin Au-pairs in...) nebo přes agentury jako AuPairWorld či Student Agency. Shodou okolností jsem pár měsíců před zahájením stáže letěla do Londýna. Během pobytu jsem se zašla podívat na průběh výuky do československé školy Okénko, kam jsem v září nastupovala. Úplnou náhodou jsem ve škole narazila na maminku, která hledala pro své dvě děti od konce prázdnin au pair. Chlapečkovi byl čerstvě rok a holčičce tři a půl. I když jsem s malými dětmi do té doby neměla mnoho zkušeností, padly jsme si do oka a dohodly se, že v červenci přiletím na týden "na zkoušku" – čili seznámit se s dětmi a chodem rodiny.

Před odletem

Než jsem se s rodinou definitivně dohodla, měla jsem vyjasněnou pracovní dobu, povinnosti, finanční podmínky a věděla jsem, že budu mít pokoj s vlastní koupelnou. Řešit nejasnosti na místě by bylo pozdě.

Důležitým bodem bylo pojištění. Jako pro studentku pro mě bylo výhodné roční cestovní pojištění, ve kterém byly zahrnuté léčebné výlohy, pojištění zavazadel i odpovědnosti. Jelikož letecké společnosti i autobusoví dopravci mají omezenou váhu zavazadel, musela jsem přehodnotit obsah kufru. Doma jsem proto nechala většinu hygienických potřeb, které se daly za malý peníz pořídit na místě.

Zabydlela jsem se, hurá za dětmi!

Práce au pair je hodně různorodá, liší se rodina od rodiny. Někdo pracuje 20 hodin, jiný 35 týdně. Můžete být "live in" čili žít u rodiny, nebo "live out" a žít mimo ni. Já žila s rodinou. Ráno jsem pomáhala s výpravou dětí. Holčičku jsem pak zavedla do školky, s chlapečkem jsme byli doma, v parku či v play group, což je něco jako školka pro batolata, kde jsou kromě učitelek přítomní i rodiče/au pair. Jak říkávala moje host maminka: „Děti se zabaví a neudělají nepořádek doma.“ Před polednem jsem vyzvedávala holčičku ze školky a následoval oběd. Musel být rychle uvařitelný, abych ho stihla připravit po návratu ze školky/během dopoledního hraní si s chlapcem. Po jídle byl spánek. V době, kdy děti spaly zároveň, jsem poklízela nebo připravovala plán na odpoledne. Po spánku a svačině jsme chodili často ven. Někdy jsem začínala chystat večeři a kolem půl šesté se jeden z rodičů vracel domů. Předala jsem tedy děti a měla volno.

Co mi au pair dala?

Hrozně moc věcí! V první řadě jsem poprvé v životě měla zodpovědnost nejen sama za sebe. Jako au pair jste prostě jen vy a děti. Naučila jsem se být operativní, komunikovat v cizím jazyce a jsem samostatnější. Zařídila jsem si třeba kartičku do knihovny či bankovní účet. Pro cizince to není zas tak jednoduché kvůli papírování, ale všechno jde, když se chce. Protože moje rodina bydlela v 5. dopravní zóně z 9, potrénovala jsem orientační smysl a naučila se efektivně využívat mapy a jízdní řády. Získala jsem větší praxi v domácích pracích jako je praní oblečení, obsluha sušičky, myčky, čištění koupelny, umím nahodit pojistky, regulovat topení, uvařit pro víc lidí - to jsou zkrátka věci, které jako student doma s rodiči tolik neděláte. V neposlední řadě jsem poznala spoustu milých lidí a procestovala kus Británie.

Využití au pair v pedagogické praxi

Momentálně pracuji jako mentor a tandemový učitel na základní škole. Díky au pair jsem si mnohem jistější sama sebou, když vedu hodinu před celou třídou i hodinu jeden na jednoho. Zní jako klišé, ale za rok v Anglii jsem zkrátka dospěla a začala si víc věřit. Svůj podíl na tom měla samozřejmě i pracovní stáž. Mohla jsem také nahlédnout do anglické školky a načerpala tak inspiraci na různé aktivity s dětmi, které je možné provádět nejen se školkáčky, ale i s žáky na 1. stupni.