Chorvatsko je nám blízké, tvrdí studentka balkanistiky

Dovolenou v Chorvatsku strávil leckdo, pro většinu z nás však představuje tato země opravdu jen turistickou destinaci. Najdou se ale i tací, jimž učarovala také její kultura a pro něž se stalo Chorvatsko celoživotní láskou a zaměřením kariéry. Do druhé skupiny patří i 24letá studentka Jitka Wasserbauerová, jež se přes program Erasmus dostala na obor Kroatistika na Filozofické fakultě Rijecké univerzity (Sveučilište u Rijeci).
 
Také na začátku jejího zájmu byla dovolená u moře. „To mi bylo asi deset let, ale už tehdy mě opravdu okouzlila chorvatština,“ začíná své vyprávění Jitka. „Byl to jazyk odlišný, ale přesto i podobný. Za několik let se u nás objevily chorvatské hudební skupiny Karma a Colonia, které hrají zejména taneční hudbu, a ze mě se stala jejich nadšená fanynka.“ Jitka si proto zakoupila slovník chorvatštiny (který dosud používá), začala si překládat texty písní a dozvídala se víc a víc i o samotném Chorvatsku, jeho kultuře a dějinách.

Když se pak blížilo finále jejího studia na střední škole a rozhodovala se, co by měla dál dělat, její láska k Chorvatsku samozřejmě sehrála velkou roli. Vybrala si obor Jihovýchodoevropská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kam nastoupila roku 2012. „Bylo ale snadné se tam dostat, protože ani nenaplnili kapacity. Hlásilo se jenom málo lidí,“ dodává Jitka, která již od zahájení vysokoškolského studia předpokládala, že bude chtít studovat také v zahraničí, a to samozřejmě ve svém oblíbeném Chorvatsku.
 
V současnosti už je studium v zahraničí zcela běžnou věcí, a tak se Jitka zapojila do programu Erasmus. „Nechtěla jsem do Záhřebu, protože to je hodně velké město, podobné Praze, kdežto já chtěla něco menšího. Nejvíce jsem toužila po Osijeku, ten je ve Slavonii, kterou mám velmi ráda, ale Univerzita Karlova má smlouvu s Rijeckou univerzitou, takže jsem nakonec vyrazila tam,“ vypráví dále Jitka, která odcestovala v říjnu 2014.

Už v České republice si sestavila plán rozvrhu, ovšem na místě zjistila, že ho stejně musí ještě přepracovat. „Neseděly mi totiž kredity, takže jsem si musela vyměnit a přidat pár předmětů,“ vysvětluje Jitka, která má jako Češka pochopitelně trochu jiné podmínky než domácí studenti. „Studuju sice obor kroatistika, ale mám povoleno psát texty o českých autorech, jelikož přece jenom nevím o chorvatské kultuře tolik jako místní.“
 

Při srovnávání studií v Praze a v Rijece má pocit, že to druhé je obtížnější. „Studenti tam musí v listopadu skládat kolokvia, bez kterých je nepřipustí ke zkoušce. Daleko více se musí psát, a to nejen seminární práce, ale i mnoho referátů a zamyšlení,“ vypočítává Jitka. Také ji zaujalo, že se vyžaduje přítomnost i na přednáškách. „Knihovna na Rijecké univerzitě se mi zdá horší, než jakou mají v Praze, ale v moderní budově je k dispozici krásná odpočinková zóna. A co je v Rijece určitě lepší, to je výborné a levné stravování,“ doplňuje.

 
Po návratu do Prahy a dokončení studia se Jitka samozřejmě chce nadále věnovat Chorvatsku. „Ráda bych třeba překládala chorvatské knihy, kromě toho bych mohla u nás učit chorvatštinu nebo u nich češtinu, prostě bych se chtěla podílet na kulturní spolupráci,“ říká Jitka, která také vždy hodně zdůrazňuje blízkost a příbuznost obou kultur. „Po Slovácích jsou nám Jihoslované snad nejbližší,“ upřesňuje. „Samozřejmě je tam i řada rozdílů, ale podobností je mnohem více. V Chorvatsku se cítím skoro jako doma,“ uzavírá Jitka.