Postupně zjistíte, že s každou další hodinou anatomie se vám trochu mění způsob, jakým vidíte své přátele, rodinu, ale i třeba pokladní v Tescu. Ve chvíli, kdy se vám přímo před očima někdo z nich promění v kostru se spoustou poletujících latinských popisků, nejedná se o halucinace z nedostatku jídla, spánku nebo přemíry učení. Je to naprosto normální. Alespoň tedy u nás na škole. Takže pokud máte spolubydlící, kteří studují dějiny umění, nechte si takové zážitky pro sebe, mohli by začít zpochybňovat vaši příčetnost.
Potkat se u snídaně
Spolubydlící jsou vlastně kapitolou sama pro sebe. Mohou vám zachránit zdravý rozum nebo vás také pekelně štvát. Často oboje zároveň. Výhodou spolubydlících-mediků je, že nejste jediný blázen v bytě, který oželí party na Flédě a raději stráví večer s nějakou tlustou knížkou. Výhodou spolubydlících-nemediků je, že vám každý den připomenou, že existuje i svět mimo zdi kampusu, a u snídaně se s vámi budou bavit o něčem jiném, než o nejnovějších zážitcích z pitevny.
Chorá celá rodina
Pro své široké okolí se s nástupem na medicínu stáváte jakýmsi majákem v moři zdravotních problémů. Celé příbuzenstvo za vámi začne chodit s výčtem různých příznaků, které vám samozřejmě vůbec nic neřeknou, a zkrátka jim nevysvětlíte, že zatím znáte jenom latinský výraz pro dopředu, dozadu, nahoru a dolů. Takže se o to nesnažte, moudře pokývejte hlavou a diplomaticky je odkažte na nejbližšího specialistu. S titulem.
Jakmile se přehoupne první semestr, začnou se množit velice oblíbené otázky typu: „A už jste pitvali? A vy fakt pitváte živý mrtvoly?“ nebo ještě lepší „A co teda za doktora budeš?“ Jenomže vy v tuhle chvíli znáte většinu oddělení jenom podle nápisu na dveřích a například o kariéře chirurga se můžete rozhodnout tak možná podle toho, že zelená vám jde k očím. Z nějakého důvodu tato odpověď zvídavé příbuzenstvo málokdy uspokojí. V průběhu studia medicíny toho budete mít stokrát tak říkajíc „plné brýle“ a budete si říkat, jestli to má celé smysl. Tak se na to podíváme. Získáte tady nové přátele na celý život, úžasné zážitky a při troše štěstí a pevných nervech nakonec skvělou práci, která vás na rozdíl od některých jiných i uživí. No tak samozřejmě že to smysl má!
S přispěním Pavly Miřátské
Článek vyšel v Prvákovinách do kapsy 2014
