Počet asistentů pedagogů zaměstnaných v mateřských, základních i středních školách roste vlivem čím dál častějšího výskytu různých poruch u dětí (např. dyslexie, dysgrafie, ADHD - hyperkinetická porucha). To však není jediný důvod - některé školy se snaží děti s mírnějším postižením integrovat do běžných tříd a tím vzniká potřeba pomoci žákům se specifickými poruchami. Samotný učitel by nemohl kvalitně vést běžné vyučování, kdyby se zároveň musel věnovat i těmto žákům. Obecně je úkolem asistenta pedagoga pomoci dítěti se specifickými poruchami učení tak, aby mohla hodina probíhat více méně bez ohledu na jednotlivce.
Zajímavé je, že tomuto povolání se v současnosti nevěnují jen absolventi speciální pedagogiky zaměřené na tyto poruchy učení a chování. Možná proto, že je asistentů potřeba tolik, obsazují se na tyto pozice i absolventi jiných pedagogických oborů. Někomu to může připadat nesprávné, ale pokud má zaměstnaný asistent chuť se učit za pochodu, není to žádnou překážkou.
Potřebná je trpělivost
Jak říká jedna z mladých brněnských asistentek, důležitá je hlavně trpělivost. ,,Hodně intenzivně se věnuji jedné holčičce s ADD (poruchou koncentrace pozornosti s problémy v percepčně motorických oblastech), u které ale pozoruji i prvky autismu - těžce nese změny, často nechápe, na co se jí učitel ptá. Člověk musí mít opravdu ,,filipa“ a být trpělivý, aby dítě začalo komunikovat.“ Absolventka magisterského studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity přiznává, že je tohle povolání těžké, na druhou stranu jí ale taky hodně přináší.
Ne vždy rodiče pomáhají
Další z absolventek brněnského ,,pajdáku“ pracuje jako asistentka na ZŠ u chlapce s rysy autismu. Tento třeťák však není jediným jejím svěřencem, věnuje se také dětem s dyslexií, hloupostí a nepozorností. ,,Během vyučování obcházím žáky a kontrolními otázkami se snažím udržet jejich pozornost. O přestávce pak dělám prevenci proti šikaně.“ I tahle čerstvá absolventka říká, že jde o náročnou práci, některé děti s rysy autismu si nedokáží samy dojít na záchod nebo se napít. Problém je však někdy i v rodičích. ,,Bojujeme s tím, že maminka jednoho chlapce mu doma vše nadiktuje, vše za něj udělá, a když má pak pracovat sám ve škole, nedokáže to.“
Nuda neexistuje
Přímo v autistické třídě v jedné z brněnských základních škol pracuje další čerstvá absolventka pedagogické fakulty. ,,Je to náročné, ale naprosto úžasné. Žádný den se nenudím. V našich dvou autistických třídách je dohromady osm žáků, se kterými jsem od půl osmé ráno někdy až do tří odpoledne. Dá se říct, že s nimi opravdu žiju a mám je ráda, přestože někdy dělají zvláštní věci.“ I když má mladá asistentka vystudované klasické učitelství pro 2. stupeň ZŠ, tahle práce ji nadchla, proto si na celoživotním studiu dodělává speciální pedagogiku a pracuje v asociaci APLA (sdružení pomáhající autistům).
Hodně práce, málo peněz
Většina asistentů pedagogů, se kterými jsem byla při psaní tohoto článku v kontaktu, se shoduje na tom, že jde o velmi náročné povolání převážně proto, že každé z dětí má jinou poruchu nebo se tatáž porucha projevuje u různých dětí různým způsobem. Všichni se ale shodují také v tom, že právě z těchto důvodů je jejich práce pestrá a obohacující. A i když někteří z nich říkají, že dostávají málo peněz za hodně práce, má toto povolání smysl.
