Poprvé jsem takhle vyjel do španělské Malagy na tři a půl měsíce. Podrobně jsem začátky zabydlování popsal u sebe na blogu. Živila mě tehdy hlavně klientská práce jako navrhování uživatelských rozhraní webových aplikací a webdesign pro menší firmy. Pracoval jsem pro firmy jako CCV informační systémy, Globus Česká republika, WebExpo konference a pro Keytone.cz, což je jediný klient, který mi zůstal doteď. Dnes mě živí hlavně Naučmese.cz, když jsem v Česku, tak navíc dělám své kurzy o digitálním nomádství a o podnikání srdcem, které mi zaplatí třeba měsíční nájem.
Uživila Tě práce digitálního nomáda hned ze začátku nebo jsi měl i naspořené peníze?
Od začátku práce na volné noze jsem si každý měsíc vydělal tolik, abych pokryl své náklady. Ale když jsem odcházel z agentury, kde jsem tři a půl roku pracoval, tak jsem si vytvořil finanční rezervu sto padesát tisíc korun, která mi pomohla zvládnout počáteční strachy z neúspěchu.
Můžeš mi popsat Tvůj denní rituál?
Ráno vstanu, většinou bez budíku mezi sedmou a osmou hodinou. Vyčistím si zuby a dám si do pusy lžičku kokosového oleje, někdy si pak s Aleks (přítelkyně Adama Marčana, pozn. redakce) připravíme zelený ječmen nebo teplou vodu s citrónem. Pak jdu cvičit na necelou hodinu jógu, připravíme si dobrou snídani, a pak pracuji, většinou do jedné odpoledne. Snažím se soustředit na ty nejpodstatnější věci a nespadnout do řešení emailů nebo drobností, které zvládnu i s menší energií. Odpoledne už jsou pak volnější.
Kolik času tedy věnuješ týdně pracovním aktivitám?
Denně pracuju v průměru šest až sedm hodin. Mám ale i období během roku, kdy se dokážu zavřít a pracovat víc jak dvanáct hodin denně. Přestávám pracovat o víkendu, kdy víc odpočívám. Když je ale v neděli špatné počasí, klidně si ji prohodím s pracovním pondělím.
Máš nějaké tipy, které Ti pomáhají udržet pozornost při práci?
Snažím se udělat vše důležité do jedné odpoledne, abych nebyl ve stresu, že před sebou něco sunu.
Jaké povahové vlastnosti by měl mít člověk, který se chce živit jako digitální nomád?
Myslím, že na tohle neexistuje jedna správná odpověď. Ale za mě řeknu, že se určitě hodí dovednost adaptace na změny, umění soustředit se a říkat NE. A může se hodit taky skromnost, umění navařit si skvělé jídlo z čerstvých surovin nebo radovat se z maličkostí.
Pracuji jako IT specialista, který by se chtěl živit na cestách, ale momentálně pracuji v kanceláři osm hodin denně. Poradíš mi, jak začít nebo kde třeba najít práci, která by se dala dělat na cestách? Přeci jen většina firem vyžaduje přítomnost na pracovišti.
Doporučuji si přečíst knihu Remote (v české verzi Práce na dálku), v které je to hezky popsané. Začněte tím, že přemluvíte šéfa, ať vám dá alespoň jeden den v týdnu home-office, pak zkuste dva dny. Pokud uvidí, že neustále doručujete dobré výsledky a komunikace nevázne, můžete pokračovat, dokud jeho důvěra nedosáhne vrcholu a už nebude mít pocit, že vás musí ustavičně kontrolovat.
A pokud by to nešlo?
Pak bych se zamyslel, jestli opravdu chci prožít svůj život v této práci a postupně bych z ní malými kroky vycouval, udělal si finanční rezervu, hledal jinou firmu nomádství nakloněnou, nebo zkusil volnou nohu.
Jaké jsou Tvoje tři nejoblíbenější místa, odkud nejraději pracuješ?
Mám jich rovnou sedm! (úsměv) Bali, Antigua v Guatemale, Da Nang ve Vietnamu, Lisabon, Málaga, Chiang Mai v Thajsku a Tulum v Mexicu. Sepsal jsem o nich drobnou nomádskou příručku, která je dostupná online.
V rozhovoru jsi zmínil přítelkyni Aleks. Jak je odlišné cestovat sám nebo v páru?
Nejvíc! Všechno je jinak. Najednou je tady někdo další, kdo má své potřeby, nálady a očekávání – je třeba to ladit a vycházet si vstříc, jinak dochází ke zbytečným zklamáním, diskuzím a úbytku energie. Také je dobré si vyhranit osobní prostor, kdy budete každý jen sám se sebou, to mi vždy přináší můj milovaný pocit zastavení se a rozjímání, kam vlastně jdeme a jestli tím směrem opravdu chceme jít.
Kam se s Aleks chystáte dál?
Teď jsme na Srí Lance spolu s mými rodiči a sestrou Katkou. Potom jedeme na dva měsíce na Bali, kde už jsme sehnali super ubytování a moc se těšíme. Potom jsme měli jet do Vietnamu, ale místo toho vyrazíme už do Evropy. Nejdřív na tři týdny do Beskyd za mou rodinou, a potom na další dva měsíce do Curychu a Srbska za rodinou od Aleks.
U digitálního nomádství je potřeba se často přizpůsobovat danému prostředí. Právě proto je lepší nomádovat pomalu a zůstávat na jednom místě alespoň dva až tři měsíce.
Článek vyšel v tištěné brožuře Jdi pracovat! 01/2017.
Více o tomto vydání časopisu.
