Dobrá vůle na cestách

Poutě vám pomohly vcítit se do situace chudých. Na druhou stranu jste díky pouti do Jeruzaléma nakonec k penězům přišel. Berete to jako odměnu za odvahu?

Peníze mi přinesly opravdovou radost asi jen jednou v životě – když jsem se vrátil z Jeruzaléma a poslal na konto SOS Sýrie dost velkou částku. Chtěl jsem se tím odvděčit za pohostinnost, které se mi v tomhle koutě světa dostalo, i když zrovna přes Sýrii jsem nešel. Peníze, co si vydělám, beru jako prostředky na další cestování a taky zaslouženou odměnu za stovky hodin, které projekcím věnuji.

 

Nabídl vám na cestě někdo jídlo nebo přístřeší třeba za pomoc s domácími pracemi?

V Turecku a Izraeli úplně každý den, na cestách do Říma a Santiago de Compostela méně často. A nikdy ode mě za to nikdo nic nechtěl. Ta potřeba oplácet každou laskavost je zakotvená jen v našem evropském myšlení. Máme pocit, že když někomu něco dáme, vede to k naší ztrátě. To je ale blbost – je to přínosem pro obě strany.

Já s kamarády od 15 let pořádal v Českých Budějovicích festival, to jsem dělal celkem 6 let. A dodnes se občas zapojím do nějakého projektu. Mám nějaké zkušenosti s psaním, marketingem a médii – myslím, že to u nás dobrovolnickým projektům chybí. Nedávno jsme pořádali sbírku pomoci pro uprchlíky, a pak vezli do Röszke v Maďarsku dodávku a vlek plný věcí. Práce zadarmo a to nadšení všech kolem mi vždycky přinášelo naprosto neopakovatelné zážitky. Člověk může vyzkoušet hrozně moc věcí – nikdo ho neomezuje, nikdo ho nemůže vyhodit. Ta myšlenka dělat něco pro někoho úplně cizího a nečekat za to odměnu je hrozně silná. Víc si vážíte úsilí všech kolem. Když je člověk motivovaný jenom penězi, tak zabředne do toho konzumního života, který mu ale podle mě nemůže přinést vnitřní uspokojení.

 

Na pouti jste procházel i Tureckem, kde působí celá řada humanitárních organizací. Viděl jste tam nějaké dobrovolníky v akci?

Když dělají dobrovolníci svou práci fakt dobře, tak je člověk obvykle ani nepozná. Takže ne, žádné dobrovolníky jsem nezaznamenal. Ale to rozhodně neznamená, že by tam nebyli.

 

Chystáte se i u nás zapojit do nějakého dobrovolnického projektu?

Podle mě by každý měl dělat to, v čem je nejlepší a může udělat nejvíc dobra. V tuhle chvíli dost dobra udělám tím, že jezdím po republice, na každé z projekcí mám sto a víc lidí a šířím myšlenky humanismu. Z podobného důvodu jsem napsal knížku, která vychází teď v listopadu. Teď mě tedy víc baví oslovovat velký publikum s těmi principy, které s dobrovolnictvím souvisí. Ale do pár let se stejně chystám na rok na nějakou misi.

 

Už jste zmiňoval Budějovický majáles. S čím vám pomáhali dobrovolníci tam?

Na dobrovolnické bázi to celé už 11 let funguje. Je to největší neziskový festival v České republice. Lidi od 15 do 20 zařizují vše – od získávání peněz až po bourání pódií. Je skvělé, že dostávají velkou zodpovědnost už takhle mladí. Většina doborovolníků z majálesu se do neziskových projektů zapojuje i v dospělosti.