V rámci studijního programu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity musí studenti absolvovat čtyři povinné praxe v rozsahu osmdesáti pracovních hodin. Není to příliš. Proto se najdou tací, kteří se nenechají limitovat a pár (desítek) hodin dobrovolně přidají. Následující řádky jsou anketou se třemi studenty Právnické fakulty Masarykovy univerzity, kteří se rozhodli věnovat svůj volný čas tomu, aby nahlédli pod pokličku několika právnických povolání, a to bez nároku na odměnu.
1. Kde jste absolvovali dobrovolnou praxi?
2. Proč jste do toho šli?
3. Splnila praxe vaše očekávání; přineslo vám to, v co jste doufali?
Lenka Sudolská, studentka 3. ročníku
1. Absolvovala jsem dvoutýdenní praxi u Okresního soudu v Novém Jičíně, na občanskoprávním úseku.
2. Kvůli zkušenostem. Měla jsem po zkouškovém skoro čtyři týdny volna do začátku dalšího semestru a rozhodla jsem se tento čas využít. V té době jsem byla teprve v druhém ročníku studia, a tudíž jsem měla za sebou spíše teoretické předměty. Chtěla jsem tedy zjistit, jak to chodí v praxi.
3. Tuto praxi mi doporučili kamarádi, takže jsem věděla, co od toho můžu očekávat. I přesto, že praxe spočívala především ve studování spisů a přítomnosti na jednáních, rozhodně jsem si z ní odnesla něco nového. Měla jsem možnost hovořit se soudci a zjistit, jak takový soud funguje. Také mi to pak v dalším semestru pomohlo v předmětu Občanské právo procesní, jelikož jsem mohla aplikovat poznatky nabyté během praxe na teoretický výklad přednášejících.
Maroš Podstavek, student 4. ročníku
1. Na právním úseku Fakultní nemocnice s poliklinikou v Žilině.
2. Na konci šestého semestru jsem si řekl, že je konečně čas si vyzkoušet, jak moc využiji teoretické znalosti v praxi. Řekl jsem si, že volné prázdninové dny zkusím strávit na místě, kde se řeší vztahy medicíny a práva, i s etickými a morálními problémy, v odborné rovině. Protože se jednalo o státní instituci, získání místa pro bezplatnou praxi proběhlo bez komplikací a po uzavření smlouvy jsem na dva týdny nastoupil.
3. Spíše ano. Původní představy o úžasně komplikovaných právních problémech se nevyplnily. Setkal jsem se spíše s běžnou agendou, jako jsou pracovněprávní vztahy, veřejné zakázky a tak podobně. Měl jsem ale možnost nahlédnout do uzavřených a probíhajících sporů s pacienty, státními orgány, zaměstnanci a obchodními partnery. A následné konzultace s vedoucím kanceláře patřily mezi ty nejzajímavější momenty.
Bohdan Knězek, absolvent
1. Dobrovolnou praxi jsem absolvoval jednou, a to na Okresním státním zastupitelství v Novém Jičíně.
2. Měl jsem ještě týden času po ukončení povinné odborné praxe na Probační a mediační službě, tak jsem si zašel do vedlejší budovy na státní zastupitelství, kde jsem byl už několikrát na povinné praxi, a týden si tam domluvil. Právě tady jsem se naučil na konkrétních příkladech v podstatě všechno, co bylo o trestním procesu potřeba vědět, a to především ke zkoušce, která mě čekala.
3. Určitě ano, trestní proces není sice ve svých základech nijak zvlášť složitý, obsahuje ale spoustu drobných háčků a problémů, na které není možné za krátkou dobu přijít. Naučil jsem se něco nového a velmi užitečného.
Článek vyšel v tištěném časopise Jdi pracovat! 2. číslo letošní tištěné brožury Jdi pracovat! ke stažení zde
