Dobrý den a na slyšenou

Po pár dnech soucítíte se všemi, kteří vám volají s nějakou nabídkou, pomalu přistupujete k zodpovězení krátkého dotazníku, protože víte, že ten chudák operátor tam sedí stejně jako vy . Mění se vám skladba vět, slovník, začínáte mluvit spisovněji a hlavně k věci.

Počátkem je nevinný dobrý den. Vaše „dobrý den" se změní na „dobrý den s úsměvem". Získáte přesně ten tón hlasu, který tak nemáte rádi, protože už u „dobrý den" poznáváte, že vám volá operátor s nějakou nabídkou. Tohoto „dobrý den" se za žádnou cenu nemůžete zbavit, zůstane vám i na soukromé hovory.

Dalším krokem je představení se, po osmihodinové směně, kdy vyřídíte nespočet telefonátů si začnete říkat, jaktože se lidi po zvednutí telefonu nepředstaví? Vždyť je to přece základní vychování, když mi volá někdo koho neznám. Takže znechuceni tím, že se lidé neumí ani představit nebo podepsat do e- mailu, začnete všude hlasitě zdravit a představovat se. Vyvrcholí to situací, kdy nastoupíte do MHD, a všechny nadšeně zdravíte a představujete se svým příjmením.

Lehce se vám změní i slovník, moje kolegyně kupříkladu nemá potraviny s prošlým datem spotřeby, ale jsou jednoduše po splatnosti.

Kromě toho:

 

Máte zafixováno, že klient si zapamatuje nejvíce to, co je sděleno na konci hovoru a vy mu to nejdůležitější musíte zopakovat, takže i když si voláte k doktorovi nebo ke kadeřníkovi, mluvíte s ním zcela jinak. Hovor ukončujete: ano, jsme domluvení, píšu si 20.12. ve 14.00, přeji hezký den a na slyšenou. Kdo jiný se takhle loučí než operátor?

Takže až pojedete MHD nebo vlakem a přistoupí někdo, kdo hlasitě zdraví, představuje se a mluví tak nějak divně, tak to opravdu není člověk, který jede tramvají poprvé v životě. Je to operátor, který se za den nesčetněkrát představí, a tak nějak si najednou rychle nedokáže odvyknout. Na druhou stranu ale, nebylo by hezké, kdybychom se všichni zdravili a přáli si hezký den?