Doučování je běžným přivýdělkem zejména studentů jazyků a matematiky, ať už se jedná o vlastní spolužáky nebo maturanty. Pomoc vysokoškoláků, kteří poskytují soukromé hodiny, často vyhledávají také žáci základní školy, kteří chtějí zvýšit své šance u přijímacích zkoušek. Výdělek se často pohybuje až kolem 150 Kč/hodinu. Eva, Lucia a Michal si doučováním přilepšují již několik let.
Kde umístit svůj inzerát, nebo kde hledat?
Mezi nejpopulárnější patří webová stránka www.kvalitni-doucovani.cz. Dobrým nápadem je rovněž umístit inzerát na vývěsku nebo optat se známých. Zkušenost ukazuje, že v budoucnosti stačí už jen dobré reference, zájemci volají sami, protože jim někdo dal doporučení.
Michal: „Odpověď mi přišla ještě ten samý den. Doporučuji podat inzerát ideálně na začátku školního roku nebo po Vánocích, člověk si tak může lépe vybírat – hodně studentů bydlí v okrajových částech Brna, a to se samozřejmě promítne do celkové získané odměny.“
Na jakém místě doučování probíhá?
Zde se nabízejí tři varianty – dojíždění za studentem, neutrální kavárna nebo naopak dojíždějící student.
Eva: „Případ od případu. K někomu jezdím, někdo jezdí ke mně, občas se setkáme v kavárně. Za středoškoláky jezdím často, na přání rodičů. Pracující chce do kavárny, chce si i odpočinout, vypít u toho kafe. Za školáky ze základky jsem vždy jezdila.“
Michal: „U lidí na základní nebo střední škole jsem většinou dojížděl já.“
Jde o jednorázovou výpomoc, nebo dlouhodobou spolupráci?
Doučování může probíhat pravidelně, a to jednou týdně či za čtrnáct dní. Není ale výjimkou také občasná výpomoc, pouze když je zle.
Michal: „Někdo chce doučování pravidelně každý týden, někdo se ozve vždy před velkou písemkou. “
Eva: „Většinou dlouhodobou. Například celý školní rok. Většinou to bývají takoví ti šprti, co se snaží na dvojky, trojky. Když chtějí na nějaký dobrý gympl nebo tak... Doučování probíhá obvykle jednou týdně v rozsahu 2–3 hodiny.“
Jaká je motivace studentů vyhledat doučování?
Mezi doučovanými jsou často studenti připravující se k přijímacím zkouškám. Někdy chtějí žáci jen zlepšit špatné známky, nebo dokonce nepropadnout. Cizí jazyky se nezřídka doučují proto, aby se doučovaný (nemusí být ani školního věku) zdokonalil v cizí řeči.
Lucia: „Holčina, kterou jsem doučovala velmi často, měla známky mezi 3–4 a chtěla lepší. Od učitelky měla velmi chaotické poznámky. Kolikrát se ale nepokoušela přečíst si vysvětlení v učebnici a chtěla ode mě rovnou převyprávět celý výklad látky. Takže byla snaživá i líná zároveň.“
Michal: „V drtivé většině případů jsem doučoval lidi, kteří byli úplně mimo z matematiky. Známky třeba 5, 5, 5, 4, 5 a šlo jen o to, aby nedostali další pětku. Takže na ně musíš jít hodně jednoduše a vybrat si jen jeden, maximálně dva vzorové příklady, víc ne. Kolikrát i řeknou – máš hodinu, nauč mě to, abych nepropadl, víc tomu nevěnuji. Takže s tím časem, co máš, nějak musíš vyjít, víc do toho prostě neinvestují. Ale jde to, jednou dostal kluk i jedničku, tomu jsem ani nemohl uvěřit.“
Jak určit cenu?
Cena se často odvíjí od velikosti skupinky doučovaných studentů a od místa doučování (za dojíždění bývá malý příplatek). Nejčastější sazba je 150 Kč/hodinu, resp. 60 minut. U dvou nebo tří studentů pak 200 Kč/hodinu. Doučování větších skupinek je neobvyklé. Organizuje se většinou u vysokoškoláků až před závěrečnou zkouškovou písemkou na přírodovědných fakultách a vyučující (nejčastěji starší spolužák nebo doktorand) si účtuje zpravidla 300 Kč/hodina.
Eva: „Brala jsem 150 bez ohledu na to, zda jsem dojížděla já, nebo přicházeli ke mně domů. Myslím, že víc by rodiče studentů ani nedali, protože vědí, že za tu cenu se doučování sehnat dá. “
Michal: „Za dojíždění jsem měl určenou vyšší sazbu. Za nejlepší kšefty jsem ale považoval, když mi někdo napsal, že potřebuje naprogramovat příklad z C/C++, bez vysvětlení a komentářů, jediným požadavkem byla funkčnost.“
Máte nějaké zajímavé postřehy k doučování?
Eva: „Pracující bývají často nezodpovědní a jsou schopni pět minut předem napsat smsku, že schůzku ruší. Školáci naopak vždy zodpovědně dají vědět, že nemůžou.“
Lucia: „Reakce jsou veskrze pozitivní, kolikrát se stane, že za pět minut pochopí věc, kterou se podle svých vlastních slov snažili pochopit hrozně dlouho.“
Eva: „Měla jsem holčinu, někde v osmičce, tatínek chtěl, abych ji dávala úkoly. Asi jednou ten úkol i udělala. Jednou, když vybírala z tašky papíry, tak se na jeden podívá a říká – jé, úkol z francouzštiny, tak ten asi nebudu moci najít. Tak se na ni usměji a říkám – jo, tak takhle jsi nemohla najít ten můj úkol.“
Michal: „Maximální zjednodušení, mechanické pomůcky. Užitečné jsou šipky z příkladu k částem vzorečku.“
Závěrem
Na otázku, jaké vlastnosti by měl učitel mít, se všichni tři shodují: „trpělivost a příjemné vystupování“. „Prostě kolikrát musíš vysvětlovat tu samou věc popáté a usmívat se u toho,“ dodává Eva.
