/ROZHOVOR/ Studentský časopis Halas s dlouholetou tradicí nabízí studentům nejen Fakulty sociálních studií možnost realizovat se psaním článkům o aktuálních tématech fakulty – od zpravodajství po recenze. Studenti tak mohou získat zkušenosti se žurnalistikou a nahlédnout pod pokličku přípravy novin v přátelském kruhu halasácké redakce. O Halasu jsem si povídala s šéfredaktorkou Hripsime Zohrabyan.
Kdy vznikl nápad založit studentský časopis Halas a jak nápad vznikl?
Halas vyšel poprvé v roce 1992, má tedy už devatenáctiletou tradici. Dříve jsme za tisk platili z Edičního fondu Masarykovy univerzity. V březnu loňského roku jsme se dozvěděli, že se mění pravidla fondu a Halas už nemá nárok na další peníze z něj. V té době jsme měli na výběr ze dvou variant – založení občanského sdružení nebo přetvoření Halasu v praktický předmět vyučovaný na FSS. My jsme ale chtěli, aby Halas nadále zůstal čistě studentským a dobrovolným projektem. Rozhodli jsme se tedy založit občanské sdružení. Po počátečních nesnázích, kdy jsme museli sepsat stanovy, poslat několik e -mailů na různá ministerstva a hlavně sehnat peníze na tisk, se vše podařilo zařídit a Halas překlenul toto obtížné období. Na podzim vyšel třikrát a na jaro plánujeme vydat stejný počet čísel.
Halas vychází v nové podobě, jak změnu vnímáš a jaké jsi zaznamenala ohlasy?
Přechod na novou podobu časopisu byl docela komplikovaný. Po roce se vrátil již bývalý šéfeditor Pavel Šíma ze studií v Libanonu. Celá redakce byla prakticky nová, nikdo ho neznal a on nám rovnou představil nový Halas. Redakce se rozpůlila – půlka byla pro, a půlka proti a to přinášelo mnohé bouřlivé diskuze. Redakční rady neprobíhaly zrovna v přátelském duchu, někteří dokonce opustili redakci. Nakonec se odsouhlasil nový Halas s tím, že jsme ještě vypilovali původní návrh. Současná podoba je výsledkem konsensu a myslím, že jsou všichni spokojeni. Reakce byly různé, některé nadšené, jiné zklamané, že jsme upustili od recyklovaného papíru.
Jak probíhá výběr budoucích redaktorů?
Vítáme v redakci kohokoliv – žurnalisty, nežurnalisty, FSSáky, neFSSáky. Jednoduše kohokoliv, kdo projeví trochu zájmu se zapojit. Protože máme zkušenosti, že obzvláště studenti žurnalistiky jsou líní, pasivní, nechtějí se zapojovat a využít možnosti prakticky si vyzkoušet žurnalistiku. Oznámení o hledání posil jsou všude – formou letáků na fakultě, na našem webu, na facebooku, na ISu. V prvních dvou týdnech jsme navíc ještě obešli prakticky zaměřené žurnalistické kurzy.
Takže vnímáš, že o práci spíše není zájem?
Na posledním náboru se k nám přihlásilo hrozně moc filďáků, kteří na naší fakultě nestudují, nemají proč mít o ni zájem. To svědčí o tom, že studenti Filosofické fakulty jsou aktivnější než studenti na FSS. Halas nenabízí pouze prostor, jak se prakticky procvičit, ale i možnost vytvořit si sociální síť. Není důležité jenom mít titul, ale i síť kontaktů, přátelské či profesní vztahy. Vím, že ne každý má čas, ale Halas vychází třikrát do semestru, to znamená napsat zhruba dva články za měsíc, což není tak náročné.
Myslíš si, že Halas pomůže redaktorům v profesním životě a jak?
Halas je hodně o praxi. Kurzy na FSS studentům dají jenom základy, procvičování je pak plně na studentech. V Halasu se člověk rozepíše, následně si zkontroluje, jak jeho článek upravil editor, a vidí, jaké dělá chyby, co se může napsat jinak a líp. To mu pomůže nejen u praktických kurzů, jako je Stisk, ale i později při praxi. Student si u nás může vyzkoušet různé pozice, zjistí, jak vznikají noviny od vymýšlení tématu, zadání a napsání článku, editace a korektury. Halas je samozřejmě taky hodně o přátelských vztazích, o teambuildingy není nouze. Vše probíráme, diskutujeme a snažíme se psát náš časopis dobře.
Co bys vzkázala na závěr studentům?
Aby byli aktivnější, aby se nebáli do Halasu zapojit. Rozhodně se jim to bude v budoucnu hodit.
{jcomments on}
