/Speciál: STÁŽE STUDENTŮ MU/ Na první pohled by se mohlo zdát, že Filozofická fakulta je školou ryze teoretickou. Když se na ni ale podíváme zblízka, zjistíme, že tomu tak vlastně vůbec není. Sice nevyžaduje po svých studentech tolik různých povinných praxí jako třeba na Lékařské či Pedagogické fakultě, přesto ale jsou na Filozofické fakultě obory, kde studenti bez praxe neobstojí.
Jedním z takových oborů je — zdánlivě „introvertní“ — obor Informační studia a knihovnictví. Neplatí tu, že by studenti během semestru jen seděli za počítačem nebo srovnávali knihy v regálech knihoven. Povinné stáže tu mají během bakalářského studia minimálně tři, a to ve fakultní knihovně nebo v jiných spřátelených institucích. „Kromě klasických referenčních služeb, kdy odpovídáme lidem na dotazy ohledně knih a pomáháme jim jednotlivé tituly najít, také poskytujeme materiály od vyučujících, děláme rešerše na přání, ale třeba taky spravujeme kopírky,“ vysvětluje studentka knihovnictví Hana Sloupenská náplň praxe. Pokud se v rámci stáže studenti dostanou do velké městské či vědecké knihovny, jako je například Moravská zemská knihovna v Brně, poznají její fungování zevnitř, vyzkouší si práci na různých pozicích a zažijí každodenní chod takové instituce na vlastní kůži.
Typickým oborem na Filozofické fakultě, kde je praxe nutná, žádaná, a dokonce studenty vyhledávaná, je Pedagogika. Respektive všechny obory, které Ústav pedagogických věd nabízí. Pro své studenty zde dokonce založili databázi praxí (www.phil.muni.cz/wupv/home/Links/windowz/praxe), kde si zájemci mohou podle různých filtrů vyhledat přesně takovou činnost, která by je zajímala. Organizací, s nimiž Ústav pedagogických věd spolupracuje, je nepřeberně, od Armády spásy, přes různé školské instituce až po množství neziskovek. Vybrat si tak mohou nejen zařízení, jehož chod chtějí poznat, ale také míru spolupráce (zda jednorázovou či pravidelnou) nebo třeba cílovou skupinu lidí, s nimiž by chtěli pracovat. „Na oboru bývá teorie někdy až moc, nejlepší je tedy snažit se vytěžit co nejvíc z praxe. Organizací, hledajících dobrovolníky, je v Brně nespočet,“ říká studentka Pedagogiky Anna Orlová.
Jazykové obory Filozofické fakulty Masarykovy univerzity primárně stáže nevyžadují – alespoň tedy na bakalářském stupni studia. Pokud si student na magisterském stupni zvolí učitelské zaměření navazujícího studia, musí si několik hodin z dotyčného předmětu opravdu odučit. A tak se může stát (a stává se to studentům FF velmi často), že se ocitnou před tabulí v roli vyučujícího poprvé v životě. A studenti středních škol, před nimiž se tato praxe nejčastěji odehrává, nebývají vždycky shovívaví. Někdy dají svému „učiteli na týden“ jeho nervozitu patřičně „sežrat“. Inu, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Člověk, který si zkusí, jaké to je, vysvětlit znuděným adolescentům něco z anglické, francouzské či české gramatiky, je pak pro vstup na trh práce dostatečně obrněn a už ho nic jen tak lehce nerozhází.
Nějakou formu stáže nabízí téměř každý obor. Studenti Teorie interaktivních médií si oblíbili volitelný předmět s názvem Praxe v kulturní instituci. Práce je to sice většinou neplacená, ale mohou za ni získat až deset kreditů. Nevýhodou je, že si takovou stáž musí zájemci najít a domluvit s příslušnou organizací sami, ve škole pak odevzdávají jen potvrzení o jejím vykonání. Někdy se ale může stát, že z neplacené praxe se při oboustranné spokojenosti vyklube placená spolupráce, proto není na škodu se o takové věci zajímat.
Povinnou praxi naopak mají studenti Archivnictví. Ti musí během studia dvakrát nastoupit do některého archivu. Buď si stáž domluví v místě bydliště, nebo jim ji na ústavu pomohou zprostředkovat u Moravského zemského archivu či Archivu města Brna.
Podobně je tomu i u archeologů. Ve svém oboru by totiž s pouhou teorií nevystačili (i když je jí požehnaně). Praxi absolvují na některém z archeologických nalezišť, na nichž studenti a akademici z Masarykovy univerzity pracují. Taková praxe se pak konečně blíží tomu, co můžou „obyčejní smrtelníci“ vidět leda ve filmu. Pečlivé očišťování nalezených částí staveb, nádob a těl štětečkem – v tom lepším případě – a přehazování hor hlíny lopatou v tom horším. Studenti mohou stážovat i u některých archeologických neziskovek. Tam pak existuje i poměrně velká šance, že se praxe změní v brigádu. „Ačkoli žijeme v 21. století, na archeologii platí, že ty nejdůležitější informace nenajdeme na síti, ale na skříních v chodbě ústavu,“ prozrazuje student archeologie Mirek Dejmal. Proto se vyplatí sledovat všechna vývěsní místa ústavu, kde se čas od času objeví zajímavé pracovní nabídky.
Obecně se dá říct, že ať už studujete na Filozofické fakultě cokoli, nějaká stáž se vždycky najde. Stačí se dívat kolem sebe, nebát se a klidně některou instituci oslovit. Dobrovolnictví se meze nekladou a může se stát, že v případě kladného přístupu ze strany vedení takové instituce připluje i nějaká ta finanční odměna. Ze začátku je sice pravděpodobnější, že půjde o neplacenou práci, ale čím víc zkušeností (a známých) člověk takovými stážemi získá, tím lépe se mu pak bude shánět opravdová práce v oblasti humanitních věd.
