Ve skutečnosti není infopodnikání takovou novinkou, jak by se mohlo zdát, jen se v minulosti označovalo jinak a mívalo poněkud jinou povahu. Pokud vyjdeme z toho, že jeho podstatou je poskytování informací za protihodnotu, dá se říci, že sem patří i různé placené přednášky, kde se můžete dozvědět o všem možném. A když budeme ten pojem brát hodně široce, mohl by se za svého druhu „infopodnikatele“ pokládat třeba i spisovatel, který napíše a prodává knihu, ve které poskytuje čtenářům nějaké návody, pokyny a rady.
Online na prvním místě
Současná podoba
infopodnikání je ale propojena s rozmachem počítačů, internetu a sociálních sítí. Přestože ony přednášky, semináře a konference samozřejmě pořád existují, stále častěji se onen prodej informací přesunuje do digitálního světa. Může mít proto formu tzv. webinářů (tj. vlastně on-line seminářů), instruktážních videí či zpoplatněných elektronických knih a článků, ve kterých se (možná) dozvíte to, o co máte zájem.
Tolik zatím o formě. A co obsah? Infopodnikání pokrývá ohromně široké spektrum témat, byť zdaleka nejvíce projektů náleží do kategorie, jež by se asi dala shrnout jako osobní, pracovní a finanční rozvoj. Snad nejznámějším českým infopodnikatelem je David Kirš, který nabízí info pro začínající podnikatele zejména v oboru on-line marketingu. Rozšířené je také poskytování informací o vytváření WWW stránek (známý je třeba designér Jan Řezáč), hledání zaměstnání práce (mj. Jana Bártíková) či e-shopech (např. Martin Domes).
Pravidla infopodnikání
Po chvíli hledání však zjistíte, že se o své know-how chtějí podělit i lidé, kteří působí ve zcela jiných, někdy i dosti nezvyklých oborech. Můžete se proto dozvědět, jak prodávat nemovitosti či kosmetiku, jak chovat králíky nebo jak vyrábět keramiku, lze však narazit třeba i na on-line přednášky o sexuálních masážích. Základní princip ale zůstává většinou stejný, čímž se znovu vracíme k formě, kterou infopodnikání (nejčastěji) má.
Zpravidla to bývá tak, že první webinář, video či e-book dostanete zdarma. Někdy toho v něm najdete docela dost, jindy je to vlastně jen reklama a přehled toho, co získáte, pokud zaplatíte, resp. přihlásíte se k odběru. Mnozí infopodnikatelé mívají také propracované webové stránky, blogy a profily na sociálních sítích, kde poskytují „ochutnávky“ a „drobečky“ zdarma, aby tak získali
pozornost a zájem dalších potenciálních zájemců.
Rady pro začínající infopodnikatele
Tím se dostáváme k prvním radám pro začínající infopodnikatele, které vycházejí z toho, co o tomto oboru říkají mj. Petr Jeník či Tomáš Gřešek. Schopnost
efektivně pracovat s internetem a sociálními sítěmi je absolutní základ. Konkurence je hodně velká a musíte zvládnout umění, jak „prodat sami sebe“. Forma často prodává více než obsah a rozjezdu infopodnikání je třeba věnovat dost času, peněz a úsilí. Zkušenosti z „fyzického“
byznysu se hodí a ani slavný David Kirš se nestal milionářem přes noc. Chce to snahu a vytrvalost.
Obsah je ale samozřejmě také důležitý. Mnoho infopodnikatelů už takřka pouze kopíruje cosi, co nabízí mnoho jiných. Pokud se domníváte, že umíte a můžete jiné naučit (pozor, to zdaleka není totéž!) něco opravdu zajímavého, věnujte nějaký čas zjišťování, zda už to samé nenajdete u někoho jiného, popř. zkuste dát projektu aspoň jiný styl. Určitě nemějte přehnaná očekávání a prodávejte jedině to, co byste si sami chtěli koupit.
A ještě jedna zvláštní rada. Raději se sami neoznačujte za infopodnikatele, protože tohle slovo získalo v Česku poměrně špatný zvuk. Nepochybně existuje mnoho těch, kdo opravdu poctivě nabízejí užitečné a zajímavé informace, ale přinejmenším stejně tolik je
podvodníků, od nichž získáte jen málo, popř. prakticky nic. O těchto problémech českého infopodnikání i o tom, jak tyto podvodníky poznat od férových, ale zase někdy jindy.
