Jak absolventka žurnalistiky hledala práci

Bude ze mě novinářka! Asi tak jsem prozřela už v patnácti. A stalo se, mám ve vytouženém oboru čerstvě titul a teď přichází ta zábavnější část. Abych byla novinářka, musí mě totiž někdo zaměstnat. Jenže se zdá, že to zase tak jednoduché nebude.
 

Předevčírem jsem úspěšně ukončila bakalářský obor Mediální studia a žurnalistika a k tomu Politologii na Masarykově univerzitě v Brně. Pro spoustu spolužáků byl šok, že jsem odmítla jít studovat dál a chci se pustit do opravdového života pracujících.
 

Mezi druhým a třetím ročníkem jsem strávila celé léto v liberecké Mladé frontě DNES na stáži a v září už jsem se odtamtud nechtěla hnout. Utvrdila jsem se, že novinařina je prostě povolání pro mě. O to víc jsem byla nadšená, když mi šéfredaktor nabídl od ledna práci. Samozřejmě nebylo nic jisté, dokud nemáte podepsanou smlouvu a nesedíte první den u pracovního stolu, jako byste neměli nic.
 
Poté, co jsem se smířila s myšlenkou, že v liberecké Mladé frontě DNES jen tak nezasednu, začala jsem hledat jinde. Zaujal mě inzerát PR agentury z Liberce, který lákal všechny zájemce o práci. Rozhodla jsem se být kreativní. V papírnictví jsem koupila krásnou dárkovou krabičku s mašlí a životopis poslala poštou. Byla jsem si jistá, že je to musí zaujmout alespoň natolik, aby mě pozvali na pohovor... NEDORUČENO.
 
Další naděje se objevila na turnovské radnici, že se tam od září uvolní místo tiskového mluvčího jsem se dozvěděla od známého, který právě to místo uvolňoval. Pečlivě jsem sestavila svůj životopis, uvedla všechny kurzy a zkušenosti, které s prací tiskového mluvčí souvisely. V podstatě jsem ale s ničím nepočítala. Když ale tu práci odmítla kandidátka, která přede mnou dostala přednost, začala jsem doufat a čekala telefonát od personalistky. Srdce mi zaplesalo a už jsem si v duchu vybírala kostýmky a lodičky, ve kterých budu do nové práce chodit. Bohužel příliš brzo.

Přiznávám, že se mi na úřad práce ani trochu nechtělo, nakonec mi ale nic jiného nezbylo. Měsíc na rozmyšlenou utekl jako voda, takže jsem se na začátku srpna vypravila za paní úřednicí s oznámením, že bude mít na krku dalšího nezaměstnaného absolventa.

Všechny záložní varianty padly, takže bylo potřeba začít hledat pracovní příležitosti zase pěkně od začátku. Po úmorném prohledávání pracovních webů se konečně našlo něco i pro mě – Technické služby města Liberec hledaly tiskovou mluvčí. Tak tedy hurá na výběrko, které nemusí být jen formou pohovoru. Měsíc po skončení školy jsem si znovu napsala test. Smích mě ale přešel, když jsem zjistila, že na výsledky budeme čekat celý týden. Pak jsem ani v pátek nedostala žádnou zpětnou vazbu a bylo po náladě.
 

Při hledání práce narazí nejeden absolvent na nepříjemný požadavek předchozí praxe, kterou z logiky věci mohl jako student jen těžko získat. Naštěstí si toho všiml i stát a v současné době nabízí těmto nešťastníkům hned tři možnosti, jak praxi získat. První z nabízených programů je určený absolventům, kteří nemají v souhrnu praxi delší než dva roky. Projekt Odborné praxe pro mladé do 30 let má organizačně na starosti úřad práce, konkrétně jeho krajské pobočky. Pro uvědomělé studenty je tu program Stáže pro mladé. V jeho rámci mohou získat studenti posledních dvou semestrů na VŠ nebo VOŠ a posledních ročníků středních škol potřebnou praxi. Program Stáže ve firmách má tu nevýhodu, že praktikant nemá nárok na finanční odměnu. Cílem je hlavně získat praxi a kontakty.
 

Díky projektu Odborné praxe pro mladé do 30 let jsem nakonec získala práci PR specialistky Kulturního centra Turnov.