/VI. díl/ Nikdy jsem nebyla součástí hudebního, natož pak jazzového, univerza. Stát se členkou týmu, který se stará o hudební produkci organizace Jazz Ao Centro Clube (JACC), kde momentálně pracuji jako stážistka, je pro mě úplně nová a dosti cenná zkušenost. O dojmy z ní se s vámi ráda podělím v dalším díle mé reality show.
Improvizace na pódiu i v práci
Pochopit, jak to v naší organizaci vlastně funguje, mi zabralo pár týdnů. Lidé, kteří v JACCu pracují, mají vytvořený systém rutin a mnohokrát si neuvědomují, že pro nováčka jsou to záležitosti zcela nové. Mluvím zde o naší organizaci a možná nepoužívám to správné slovo. Organizované je tady máloco a podle portugalského zákona spontánnosti, o kterém jsem psala už v předchozích dílech, se spousta věcí děje nahodile. Asi jako v improvizovaném jazzu, jehož na první poslech zmatené tóny se linou z prvního patra budovy, kde sídlíme a na jejíž terase právě píšu tento příspěvek.
Špička ledovce
Dnes večer v naší koncertní hale, zvané Salão Brazil, vystupuje portugalské jazzové „Red trio“ doplněné o švédského saxofonistu Pera Gärdina. Posluchači, kteří si momentálně vychutnávají hudební improvizaci, asi nepřemýšlejí nad logistickými otázkami a nechávají se unášet na vlnách jazzových tónů. Jak si ale jistě dokážete představit, hodina hudby, kterou zde muzikanti odehrají, je jen jedním z komponentů složitého procesu, který kulturní instituce pořádající koncerty čtyřikrát do týdne, musí mít v malíčku.
Složitý proces
Nejprve jde o to dostat k nám muzikanty. Někdy to není možné kvůli jejich časové vytíženosti, někdy si zkrátka musíme nechat zajít chuť, protože nemáme finanční prostředky na zaplacení hvězd jazzové scény. Pokud se nám podaří najít vhodnou formaci a datum, máme napůl vyhráno. Mluvím v plurálu, ve skutečnosti má ale tento úkol na starosti jeden člověk, v našem případě přímo náš prezident. Pokud umělec anebo celý ansámbl nezapomene na fakt, že má v určitý den vystoupení (ano, i to se stává), čeká ho „uvítací výbor" v podobě dalšího člena našeho týmu, který funguje jako asistent. Po příjezdu muzikantů jim vysvětlí, jak to u nás chodí, povečeří s nimi v naší oblíbené restauraci a pak hurá do práce. Ještě předtím je ale potřeba naladit nástroje, vyzkoušet akustiku a zvuk. Od toho je tu náš zvukař. Na „soundchecku" se musí postarat o to, aby vše ladilo a během koncertu nedošlo k větším zvukovým kolapsům.
Jazzový multitasking
Bar, vstupné, úklid, finance, PR... pouhý zlomek toho, co obnáší provoz Salão Brazil. Přidejme k tomu fakt, že zajistit chod tohoto koncertního sálu, je pouze jedna z našich mnoho aktivit, mezi které patří i vydávání CD, časopisu Jazz.pt nebo pořádání festivalu s mezinárodní účastí. Pod návalem veškeré práce se tak dají pochopit menší výpadky v efektivnosti práce. Faktem zůstává, že se jedná o inspirativní prostředí, ve kterém si dokážu představit pracovat i v budoucnu.
