Většina středních škol umožňuje svým žákům studovat dva cizí jazyky, což je dnes v drtivé většině případů kombinace angličtiny a jedné další světové řeči. Kdokoli znalost angličtiny podcení, může se pak setkat s velkými problémy i na vysoké škole, protože dnes již takřka nelze absolvovat univerzitu bez slušné znalosti Shakespearova jazyka už jen proto, že studenti zcela běžně dostávají studijní materiály v angličtině.
Pokusy vytvářet umělé „celosvětové jazyky“ (z nichž nejznámější bylo esperanto) beznadějně zmizely v propadlišti dějin, protože tuto pozici bezpečně a neotřesitelně zaujala angličtina. To je samozřejmě důsledek vítězství USA v druhé světové a studené válce, protože americký vliv v kultuře, ekonomice a vědě se prostě zákonitě postaral i o rozšíření tohoto jazyka. Nikdo tedy neudělá chybu, když bude „pilovat“ svoji angličtinu.
Znalost tohoto jazyka se na téměř každé kvalifikované pozici považuje za podobně nezbytnou věc jako čtení, psaní a počítání. A na pracovním trhu přibývá i míst, kde jako požadavek nebo výhoda figuruje i schopnost vládnout jednou další světovou řečí. Pokud potřebu znát anglický jazyk většina mladých lidí (snad) chápe, užitečnost druhé cizí řeči bývá podceňována. A navíc se velice často tápe v tom, jaký jazyk si vůbec zvolit, jelikož při jeho vybírání na střední škole lze snadno udělat chybu, která se později těžko napravuje.
Němčina
České země byly po staletí dvojjazyčné a ještě za první republiky znal základy němčiny téměř každý. Po roce 1945 upadla němčina v nemilost, z níž se dostala až po roce 1989. To zákonitě souvisí s napojením české ekonomiky na tu německou. Jde také o jazyk relativně jednoduchý, a ačkoliv se mimo střední Evropu využije obtížně, pořád platí, že v některých oborech, jako je strojírenství nebo stavebnictví, hraje důležitou roli.
Francouzština
Země galského kohouta přišla o pozici světové velmoci a francouzština pozbyla dřívější úlohu jazyka vzdělanců a diplomatů. Navzdory snažení podporovanému přímo Paříží už opravdu jde o „jazyk minulosti“, jehož popularitu snižuje i nemalá obtížnost. Navzdory tomu ale pořád jde o řeč krásnou, jíž se lze domluvit i mimo Evropu, především v severní a střední Africe, a tudíž se hodí pro ty, kdo chtějí spojit kariéru s těmito oblastmi.
Španělština
Takřka boom v posledních letech prožívá obliba jazyka Iberského poloostrova, jímž se hovoří i v celé Latinské Americe (kromě Brazílie, kde je to ale už několik let povinně vyučovaný cizí jazyk, takže se španělsky domluvíte i tam). A dnes už je to vlastně také druhá řeč jižních států USA. Španělština je podobně jednoduchá jako němčina a aktuální vývoj světové ekonomiky a demografie naznačuje, že její význam dále poroste.
Ruština
Řeč Puškinova prodělala vlastně obrácený vývoj než němčina, protože po roce 1945 byl ruský jazyk prakticky povinný, kdežto po roce 1989 padla jeho popularita na dno. Nyní se ale zájem o ruštinu obnovuje, protože (bez ohledu na politiku) sama velikost ruské ekonomiky znamená, že pro Evropu půjde o důležitého obchodního partnera. Navíc se dá připomenout, že s pomocí ruštiny lze efektivně komunikovat i ve většině Střední Asie.
Ostatní
Jisté uplatnění pořád nabízí i italština, která bývala jazykem námořníků a uchovává si význam především v hudbě a výtvarném umění. Specifickou pozici má latina, bez které se samozřejmě nelze obejít v lékařství, přírodních vědách a historii. Z evropských jazyků může mít důležitost polština jako velice příbuzný jazyk sousední země, která dnes navíc stoupá na pozici evropské velmoci, kvůli k blízkosti možná i jazyky balkánské.
Čínština
Co naopak doporučit nelze, to je studium čínštiny, o níž se rovněž někdy mluví jako o „jazyku budoucnosti“. Pro toho, kdo není rodilý mluvčí a nemá opravdu výjimečný talent, je zvládnutí čínštiny skoro nemožné a pravděpodobně nepřekročí úroveň znalostí dítěte. Navíc mají v Číně na všech základních školách už řadu let povinnou angličtinu, takže se stále i rozšiřuje možnost dobře se domluvit v Číně (a)nebo s Číňany právě anglicky.
