/ROZHOVOR/ Mít před sebou třídu nadšenců, kteří s·obdivem hltají každé vaše slovo – o tom se může učitelům a učitelkám češtiny jen zdát. I v tomto oboru se však dá nalézt brigáda, která může být pro studenty bohemistiky finančně perspektivní a může je vnitřně naplňovat. Chce to mít ovšem před sebou motivované lidi, kteří vědí, proč se tento náročný jazyk chtějí učit. Jak říká studentka bohemistiky a anglistiky na FF Zuzana Ryčlová (25), je takových účastníků v kurzech češtiny pro cizince naštěstí dost.
Jak ses dostala k práci učitelky češtiny pro cizince? Měla jsi nějaké předchozí zkušenosti?
S výukou češtiny pro cizince jsem se poprvé setkala v roce 2005 přes tandem – učila jsem česky Američana a on mě za to učil anglicky. Pak jsem začala přes jazykovku učit angličtinu a zmínila jsem se tam, že bych byla schopná učit i češtinu. Oni mi nabídli kurzy a postupně jsem učila méně a méně angličtiny, a víc a víc češtiny.
Když si vzpomeneš na své začátky a porovnáš je se současností, v čem je to jiné?
Nyní mám víc zkušeností, taky už vím, co konkrétně dělá studentům problémy a jsem schopná gramatiku lépe vysvětlovat.
Jací studenti chodí do tvých kurzů? Dá se říct, že by byl některý národ komunikativnější nebo na češtinu šikovnější či naopak?
Studenti jsou až na výjimky fajn. Většinou jsou to lidi, kteří v Česku pracují nebo si tu našli partnera/partnerku a mají motivaci se jazyk naučit. Co se týká národností, obecně platí, že nejtěžší práce bývá se studenty z anglofonních zemí, protože vědí, že s angličtinou, která je jejich rodný jazyk, se domluví všude a nejsou proto tak motivovaní. Navíc dost často neumí žádný cizí jazyk, a nejsou proto zvyklí se jazyky učit. Velmi dobrou zkušenost mám s Japonci, ti jsou precizní a pečliví, velmi dobří bývají i studenti ze Skandinávie. Samozřejmě to ale neplatí stoprocentně, záleží na lidech a na jejich důvodech, proč se chtějí česky naučit.
Z
a jak dlouho se dokáže cizinec naučit obstojně česky?
Záleží na tom, jestli má student individuální, nebo skupinovou výuku. Měla jsem studenta z Japonska a jsem přesvědčená, že by již po roce mluvil česky velmi dobře, brzdila ho ovšem jeho skupina. Myslím ale, že student, který se pravidelně učí a má aspoň nějaké nadání, je po roce už schopen komunikovat. Hodně tomu napomáhá i koncepce většiny učebnic – jsou zaměřené na praktický život, na komunikaci v obchodech, na úřadech atd.
Mají tvoji studenti problémy s psaním v českém jazyce?
Psaní cizincům problémy prakticky nečiní. Čeština má grafickou a mluvenou formu hodně podobnou.
Jak vypadá tvoje typická vyučovací hodina?
Vždycky na začátku hodiny chvíli konverzujeme, témata záleží na pokročilosti studentů. Taky hodně opakujeme, nejenom gramatiku probranou v minulé hodině, ale i gramatiku starší. Jedním z největších oříšků je pro začátečníky časování sloves, takže ho opakuju v téměř každé hodině. Potom probíráme novou látku – čeština je hodně gramatický jazyk, a tak se snažím co nejvíc se studenty hrát hry, učit pomocí obrázků atd.
Jak často teď učíš a za jakou částku?
Učím teď míň, než jsem učila dřív – mám šest kurzů, jeden dvakrát týdně, zbytek jednou. Pracuju přes agenturu a dostávám 180 Kč za 45 minut výuky.
Co bys poradila studentům, kteří by chtěli s podobnou prací začít?
Jazykovky zpravidla neberou lidi bez zkušeností, proto určitě doporučuju pokusit se zkušenosti nějak získat – ať už skrz tandemovou výuku nebo prostřednictvím soukromého doučování. V Brně je teď spousta Erasmus studentů, kteří by se česky rádi naučili, takže získat alespoň základní zkušenosti není zas až tak obtížné.
Perlička na konec – jde tedy skutečně o bohemistický byznys?
Na zbohatnutí to není, ale když člověk spolupracuje s více jazykovými školami, které mu dodávají studenty, tak se tím uživit dá.
