Daniel Marek rozhodně nepatří do kolonky typických rozhodčí. Veselý a družný mladík píská od svých šestnácti let, v současnosti řídí fotbalové zápasy na krajské úrovni. „Nikdy jsem nebyl moc dobrý fotbalista, ale fotbal mě baví,“ přiznává dvaadvacetiletý sudí, který stále patří na hřišti mezi nejmladší. Rodák z Bučovic studuje na sportovní fakultě Masarykovy univerzity obor trenérství a loni nově vzniklý obor rozhodčí fotbalu.
Kdy tě napadlo, že bys mohl být rozhodčí?
V nějakých patnácti šestnácti letech, když jsem přestal hrát fotbal. Nebyl to ale úplně můj nápad. Taťka totiž pracoval pro okresní fotbalový svaz a sháněli zrovna rozhodčí pro okres Vyškov. Domluvil mi na svazu schůzku s předsedou rozhodčích, na hodinu jsme si sedli k pravidlům fotbalu. Stránku po stránce jsme si to prošli a řekli si co a jak.
Jaké byly tvoje začátky s píšťalkou?
Začínal jsem v okresních soutěžích, pískal jsem žáky, dorostence, dělal jsem pomezního u mužů. Žáčky byly v pohodě, ale dorostenci většinou byli starší než já a dovolovali si na mě. Jelikož jsem neměl zkušenosti, tak jsem si to nechal docela líbit, o mužích ani nemluvě. Ti mi naslibovali tolik věcí…
Vyhrožovali?
Vyhrožovali a vyhrožují pořád, ale už si s tím dokážu poradit. Když jsem byl mladší, tak jsem toho chtěl tolikrát nechat.
A jak vycházíš se staršími hráči, kteří by mohli být tví rodiče?
Mám k nim takový zdravý respekt. Nedovolím si k nim to, co třeba k mladším hráčům. Ty zase radši seřvu, ale nevylučuju, protože by si zbytečně kvůli tomu nemohli zahrát příští týden. Starší chlapy řeším radši kartami, je to pro nás mladý docela těžký, ale musíme si s tím poradit.
Kolik si vyděláš za víkend?
Vše závisí na soutěži, dělí se to i podle věkových kategorií, které pískáš. Pokud odřídím za víkend pět zápasů, můžu si vydělat okolo dvou tisíc.
Jaké máš plány?
Dřív jsem takové cíle neměl, ale jak se v tom pohybuju, tak bych si jednou třeba chtěl zapískat první ligu a někam to dotáhnout. Sice mě to prý na hřišti docela jde, delegáti na zápasech mě celkem chválí, ale mám průšvihy mimo hřiště. Skrz vyplňování zápisů, třikrát po sobě jsem třeba odeslal zápis o den později a dostal jsem za to pokutu tři tisíce.
Kvůli pískání sis i podal další přihlášku na vysokou školu, dálkově studuješ nově vzniklý obor rozhodčí fotbalu. Jak se ti studium líbí?
Mám k tomu pár výhrad. Jako první ročník jsme byli takoví pokusní králíci. Učí nás především externí pracovníci, dojížděli za námi ve fotbale vysoce postavení lidé, co třeba pískali první ligu. Nikdo moc nevěděl, kdo co po nás chce. Ale co jsem slyšel názory nových prváků, už to dostává nějaký řád. Divné nám třeba přišlo, proč jsme měli třeba bruslení. Právě můj spolužák si tam zlomil kotník, měl jít zrovna pískat do třetí ligy. Místo toho dostal na šest týdnů ortézu.
Více o oboru rozhodčí na Fakultě sportovních studií MU se dočtete v připravovaném článku.
