Už je to dávno, ale ráda se o to s vámi podělím. Upozorňuji, že mé zážitky jsou staré více než šest let, tedy z doby, kdy jsem přišla do Brna z malé vesnice a chtěla si najít brigádu na pár hodin týdně při škole. Nechybělo málo a já nalítla hezkým slovíčkům v businessu s potravinovými doplňky. Možná bych ještě teď měla dluh šplhající se ke 100 000 korun a plnou skříň čajů na hubnutí.
„Přijmeme výpomoc do kanceláře. Nadprůměrná mzda, flexibilní pracovní doba. Značka: Spěchá!!!“ Nějak takhle zněl inzerát, který mě před šesti lety nalákal na můj první pracovní pohovor v životě. Přišla jsem do Brna a takových nabídek se z různých koutů sypalo bezpočet.
Na „pohovoru“ nás bylo zhruba padesát a nacpali nás do jedné místnosti, kde nás seznamovali s firmou. Čekala jsem sice pohovor face-to-face, ale s ohledem na mé nezkušenosti s pohovory jsem se ochotně nechala na dvě hodiny zavřít do vydýchané místnosti. Jak jsem později zjistila, nebyla to žádná výjimka. Pohovory tohoto typu jsou v této branži na denním pořádku. Vítejte na náboru Herbalife!
Když tam pořád kreslili pyramidy a křivky už mi něco nehrálo. Pak začali po tabuli črtat čísla s mnoha nulami a tvrdili, že je to náš plat, na který můžeme dosáhnout už zítra! Byla jsem sice mladá vykulená holka, které čouhala sláma z bot, ale že by administrativní výpomoc hodila desítky až stovky tisíc za měsíc… to mi nějak nesedělo. Navíc se stále mluvilo o prodeji potravinových doplňků, i když já přišla na administrativní výpomoc!
Práce vhodná pro všechny
Kolem mě byli lidi všech věků a sociálních skupin. Od manažerů jsme se mimo jiné dozvěděli, že je to práce pro všechny. Každý ji zvládne. Firma se navíc právě rozšiřuje a potřebuje hodně nových zaměstnanců…
Po vyčerpávajícím náboru si nás několik manažerů oběhlo a domluvili si s námi osobní schůzky. Neměla jsem chuť se s nimi už dále setkávat, ale než jsem se vzpamatovala, už jsem měla v diáři zítřejší desátou hodinu ráno.
Druhý den konečně nastal face-to-face pohovor. Na něm jsem se dozvěděla, že jsem místo dostala (vůbec nevím na základě čeho) a že nastoupit musím hned. Pamatuji se, že všechno hrozně spěchalo a než jsem si stihla něco rozmyslet, už jsem byla o dva kroky dál. Na „pohovoru“ mi řekli, že jsem přesně ten typ, který se hodí na supervizora. Vedla bych tým lidí a jistě měla skvělé výsledky. Pravidla firmy ale nedovolují stát se jím jen tak. Na tuto pozici nastoupím, až prodám zboží asi za 80 000. „Vzhledem k tomu, že jste šikovná a působíte jako vůdčí typ, bude to pro vás hračka. Navíc vy je nemusíte prodat hned, důležité je koupit si je, tím se dostanete přes laťku nutnou pro práci supervizora a máte to v kapse!“ radil mi dobrácky jeden z manažerů firmy.
Za práci zaplaťte!
Na konci pohovoru, kdy jsem nevycházela z údivu, mi mimochodem oznámili, že „vstupenkou“ do mého nového zaměstnání je 3 600 korun, které musím zaplatit, abych dostala startovací balíček se sortimentem, který bych prodávala. A co by tedy bylo konkrétně náplní mojí práce, kdybych se byla bývala nechala přesvědčit, abych se stala jednou z týmu Herbalife? Prodávala bych kosmetiku a prostředky na hubnutí, stála bych u hlavního nádraží nebo ve městě a měřila tuk. A nabírala nové také zoufalce, kteří shánějí práci a chtějí si vydělat astronomické částky. Z prodejů těchto lidí bych měla provizi i já. Pokud lidi, které do systému přivedete, nic neprodají, máte jistotu aspoň v tom startovacím balíčku za 3 600.
