Byla jsem to právě i já. To dítě bažící po dobrodružství a dvou týdnech jen pro sebe. Jenže čas neúprosně letěl a já vyrostla. Program mi už neseděl, nutno říci, že byl vytvořen pro mladší jedince. Šestnáctiletou puberťačku už nebude zajímat hledání „ukradené“ táborové svačiny, která se posléze nečekaně objevila rozvěšená po stromech nedalekého lesa. A tak jsem přemýšlela, jak zachovat své dva týdny svobody a přitom již nemuset sundávat banány z jehličnanů. A pak mě to trklo. Táborová kuchyně!
Ne tak jednoduché
Počáteční nadšení vystřídala mírná panika. Co já tam vlastně budu dělat? Vždyť ani neumím pořádně vařit. Leda že by někdo chtěl palačinky na snídani, oběd i večeři. A potřebuji nějaké potvrzení, že můžu tuto brigádu vykonávat? Postupně jsem zjišťovala, že tak lehké to asi nebude.
Začátky
Vše jsem pečlivě zvážila a pustila se do toho. Jako každá práce, i tato začala papírováním. Pro pohyb v kuchynije nutné mít zdravotnický průkaz. Ten jsem obdržela po krátké návštěvě svého obvodního lékaře. Další nezbytností je potvrzení o studiu a podepsání tzv. „růžového formuláře“. Ten vyplňujete proto, aby vám výdělek nebyl daněn. Poslední částí je pak uzavření„Dohody o vykonání práce“. Toto ne příliš oblíbené papírování si každá organizace řídí a určuje sama, tudíž se požadavky na práci v kuchyni mohou u každé společnosti lišit.
Co s tímhle hrncem?
A tak jsem začala. První dny byly hektické. Chvílemi jsem zvažovala, že raději půjdu sbírat ty banány z větví. Vstávalo se brzo. Chodili jsme spát, až jsme v táboře byli vzhůru jen my, kuchtíci. Zjistila jsem, že nevím co dělat bezmála s polovinou kuchyňského náčiní.Všechno muselo být rychle, kvalitně a čistě. Po oškrábání padesáti kilogramů brambor a upečení zhruba pěti set koláčků za jediný den,se mi chtělo brečet.
Konečně lépe
I když jsme toho měli hodně, zvládala jsem. Začala jsem si zvykat na zrychlený režim i dlouhou pracovní dobu. Běžně jsme strávili v kuchyni okolo patnácti až šestnácti hodin denně. Ale stálo to za to. Vidět strávníky s prázdnými ešusy, popřípadě prosebné pohledy o přidání, bylo tou nejlepší odměnou. Nutno podotknout, že náplní práce táborových kuchařů není jen jídlo a jeho úprava. Měli jsme též na starost úklid sociálního zařízení a vůbec celé plochy tábora. (Také jsme občas zvedli plačící dítě ze země a šli opět krájet mrkev.)
Máš na to?
Pokud uvažujete o brigádě v kuchyni na táboře, je potřeba počítat s tím, že žádné lelkování se zde nevede. Musíte být zdraví, schopni se samostatně rozhodovat i jednat v případě jakéhokoli problému. Na druhou stranu si zvyknete na poměrně tvrdoupráci a naučíte se dokonce i vařit. Doporučuji zvážit všechny aspekty této činnosti, není vhodná pro kohokoli. Jestli se ale rozhodnete ji zkusit, garantuji skvělý zážitek. Navíc se vám doma už nikdy nebude zdát, že toho nádobí ve dřezu je nějak moc…
