Kreslířka a pedagožka se živí svým talentem

Hned na úvod musím přiznat, že při tomto rozhovoru jsem měla namále, abych neupadla do deprese z toho, jak málo stíhám. Sama Martina mě však z mých myšlenek vytrhla: „Každý má svou rychlost žití a ta moje je strašně rychlá. Říkám o sobě, že jsem hyperaktivní workoholik.“ Aby to však nevyznělo tak, že od rána do noci pracuje, je třeba dodat, že žije i běžným sociálním životem. „Chodím se bavit, mám přítele a zvířátko.“
 
Co všechno tedy učitelka a studentka v jednom stíhá? „Třetím rokem učím na Střední škole umění a designu v Brně, mám šestihodinový doktorský úvazek na Pedagogické fakultě MU, už šest let vedu večerní kroužek v Lužánkách, věnuju se kresbě, animaci, na amatérské úrovni i filmové tvorbě, několik let jsem pracovala v České televizi,“ vyjmenovává.
 

To, že bude umělcem, bylo podle všech jasné už ve školce. „Že se tím budu opravdu živit, nikoho asi nenapadlo. Výtvarnému umění se naplno věnuju od střední školy. Tehdy jsem začala přemýšlet o tom, jak přesně se dá uměním uživit. Rodiče mi ale říkali, že to bude těžké, že bych se v tom oboru musela naučit dobře chodit. Obecně je pro dnešní svět důležité být flexibilní a umět více než jen jednu věc. Podle toho se chovám už od střední školy a můj záběr je široký. Ale vyhovuje mi to, nedokázala bych sedět osm hodin v kanceláři u stejné činnosti,“ směje se sympatická mladá umělkyně. Po střední škole chtěla Martina studovat FAVU, kam se ale napoprvé nedostala. Nastoupila tedy na Pedagogickou fakultu MU. „Ten rok tam mi dal strašně moc. Další rok už se mi FAVU povedla a dokončila jsem obě studia. Bylo sice šílené absolvovat jedny státnice za druhými, ale vyšlo to.“

Studentka, učitelka a umělkyně v jednom se necítí být klasickým pedagogem. „Tím, že uměním žiju, předávám informace jinak než frontálně. Jsem spíš lektorem, tutorem. Na střední škole, i když určitá pravidla dodržujeme, nejde o klasickou výuku. Vymýšlíme kreativní výtvarné úkoly a projekty a snažíme se o individuální rozvoj nadání každého studenta, což je při větším počtu žáků náročnější, ale jinak by to nemělo smysl.“
 
Studenti Masarykovy univerzity si mohli jména Martiny Novákové všimnout v letošních Prvákovinách do kapsy. Tam nakreslila sadu kreseb, které reagovaly na uveřejněné články. Mladá umělkyně se však na půdě MU zapsala ještě jedním dílkem. „Na základě poptávky vedení fakulty jsme na katedře výtvarné výchovy vybírali vhodné motivy, kterými by se daly ozvláštnit záchodové dveře. Nakonec jsme vybrali z mého portfolia kresby, které studenti potkávají na záchodech v budově Pedagogické fakulty.“
 
Aby to však nevypadalo, že Martina kreslí jen komiksy nebo čmárá po univerzitních záchodech, udělejte si výlet na zámeček Pohansko, kde naleznete její kresebnou rekonstrukci Velké Moravy.
 
Na závěr mě zajímalo, jaký je to pocit, vydělávat si talentem. „Je to příjemné. Dělám, co mě baví, a jsem za to placená. Je to ale vykoupeno velkým úsilím. Mám už na sebe vypracované reference, takže se na mě lidé obrací sami. Kdybych jen pasivně spoléhala na životopis, daleko bych to nedotáhla. Práci mám jen díky tomu, že jsem aktivní,“ uzavírá sympatická mladá pedagožka a umělkyně.

• Článek vyšel v tištěné brožuře Jdi pracovat! 02/2014.

• Více o tomto vydání časopisu.