Medik by si měl teorii osahat v praxi. I nepovinně

19. 4. 2011 | Ondřej Tichý
Rubrika: Stáže, Práce

/KOMENTÁŘ/ Většina mediků se první tři roky studia nesoustředí na nic jiného, než na zvládnutí náročných zkoušek, a bojuje hlavně o postup do dalšího ročníku. Málokdo má již představu, jaký obor by chtěl jednou dělat, a nástup do zaměstnání je ještě nepředstavitelně daleko. Studenti vyšších ročníků medicíny ale ve volném čase docházejí na různá pracoviště a sbírají zkušenosti.

0158 medik archiv/KOMENTÁŘ/ Většina mediků se první tři roky studia nesoustředí na nic jiného, než na zvládnutí náročných zkoušek, a bojuje hlavně o postup do dalšího ročníku. Málokdo má již představu, jaký obor by chtěl jednou dělat, a nástup do zaměstnání je ještě nepředstavitelně daleko. Studenti vyšších ročníků medicíny ale ve volném čase docházejí na různá pracoviště a sbírají zkušenosti.

To se zpravidla mění v průběhu čtvrtého ročníku. Pro někoho nezáživné teoretické předměty jsou nahrazeny předměty klinickými, které konečně studentovi přiblíží, o čem jednotlivé medicínské obory jsou, a může si tak začít budovat představu, čemu by se chtěl jednou věnovat. Navíc je najednou daleko více času, všechny „eliminační“ zkoušky už jsou úspěšně zdolány a i vyučující a zkoušející se studentem začínají jednat jako s budoucím lékařem, který už školu pravděpodobně dokončí.

Podtrženo, sečteno: Každý od čtvrťáku postupně začíná zvažovat svoji budoucnost po škole.

Někteří z těch, kteří si svůj zaslíbený obor vyberou, se nemohou ubránit pocitu, že je škola na jejich budoucí praxi nepřipravuje zcela dostatečně. Co se týče teoretických znalostí, o ty většinou není nouze. Pokud si však chce dotyčný student osvojit i určité praktické dovednosti, výuka v tomto směru dosti často pokulhává. Důvodů je jistě celá řada. Nadměrným počtem mediků ve skupině počínaje a pohodlností některých vyučujících konče.

Jisté je, že pokud se chce student aspoň částečně na svou budoucí praxi připravit a malinko tak zmírnit počáteční šok, který by se dal přirovnat vhození neplavce doprostřed rybníka, musí vyvinout vlastní aktivitu.0158 medik archiv

Není proto žádnou výjimkou, že starší medik sám ve svém volném čase dochází na některé oddělení, aby se alespoň částečně seznámil s každodenní praxí, která se v žádných učebnicích vyčíst nedá. Navíc i zde samozřejmě platí, že co si člověk „osahá“ vlastníma rukama, zapamatuje si tisíckrát lépe, než když o tom pouze čte. Toto takzvané „fiškusování“ tedy pochopitelně aktivní student upotřebí i u nejrůznějších zkoušek, popřípadě u státnic, pokud se věnuje většímu oboru, jako je například chirurgie. Zmínka o tom, že dotyčný není pouze čistý teoretik a má o obor skutečný zájem, navíc značně vylepší jeho životopis a v případném výběrovém řízení jistě nebude na škodu. Jsou i takové případy, kdy se student chce touto cestou seznámit hned s několika obory a na základě takto nabytých zkušeností se rozhodnout, čemu se chce v budoucnu skutečně věnovat.

Je škoda, že na rozdíl od některých západních zemí, u nás není na praktickou stránku výuky kladen větší důraz.

Na podobné téma

Francouzi by mohli Čechy učit vyššímu sebevědomí

Od studia žurnalistiky k rozhovorům s hejtmanem

Jak vypadá obyčejný den analytika a publicisty

Život s autorskými honoráři, část 2