Snažila jste se již při studiu získávat nějakou praxi?
Praxi jsme měli jako volitelný předmět v rámci magisterského studia. Zkusila jsem oslovit několik pracovišť, která se mi zdála atraktivní. Avšak pro žádné nebylo moje studijní zaměření vhodné k tomu, aby mi byla praxe umožněna.
Bylo minimální propojení praxe a teorie tím, co vám během vysokoškolských let nejvíce vadilo?
Ano, postrádala jsem právě propojení s praxí, se skutečným životem. Moc jsem chtěla, aby k nám do školy přišel bývalý absolvent Fyzické geografie a pověděl nám o své práci v oboru. Ale co se týká přípravy do praxe, říkám, že mě připravili pořádně. Naučila jsem se, jak má vypadat kvalitní výstup práce. Také to, že práce napsaná za víkend je úplně strašná a je to opravdu poznat. A že mnoho věcí je třeba se naučit, ale když je pochopíte, už je nikdy nezapomenete.
O jaké práci jste snila během studií?
To bylo poměrně časté téma při rodinných sešlostech. Mnoho lidí si plete geografii a geodézii. Ale po několikáté už tetičky necháte při tom, že budete vyměřovat silnice. Rozhodně jsem o svém uplatnění přemýšlela. Doufala jsem v práci na Chráněné krajinné oblasti, v Agentuře ochrany přírody a krajiny, nebo v Českém hydrometeorologickém ústavu.
Jak bylo bezprostředně po studiích obtížné sehnat práci v oboru?
Absolvovali jsme v roce 2009, který byl ve znamení celosvětové krize. I když jsem hledala práci již od počátku roku, nijak se nedařilo. Ani po ukončení školy to moc nešlo. Ale snažila jsem se alespoň něco dělat. Nejdříve jsem pracovala jako prodavačka v obchodě s oleji do aut. Pak jsem pár měsíců vyučovala bývalé skláře ve Světlé nad Sázavou základy ovládání PC. Moje před poslední práce byla v technické laboratoři v továrně na kompresory. Posledním a i současným zaměstnáním je práce pro ČHMÚ na Observatoři Košetice.
Co vaše práce obnáší?
Má práce je naštěstí hodně pestrá. Když jsem nastoupila, moje pozice se jmenovala manažer odběru srážek. Jsem tedy jeden z mála lidí, který má radost, když prší. Mým posláním je zajistit existenci vzorku ze srážek nebo vzduchu pro analýzu. Spolupracuji s organizacemi, které u nás mají svá měření. Další podstatnou částí práce je zpracovávání dat a taková ta kancelářská rutina. Dále dělám odběry a měření v nedalekém lesíku na malém bezejmenném, ale ne bezvýznamném potůčku. Provádím exkurze, připravuji podklady pro vedoucího, snažím se ve volnějších chvílích číst odborné články.
Co vám přijde na vaší práci nejzajímavější, co byste oželela?
Pro mě je nejzábavnější práce na pozemku, tj. práce s přístroji, kdy se musí něco nastavovat, dělat kontrolní měření. Co mě ale moc nebaví, je taková ta úřednická činnost, bez které se státní podnik bohužel neobejde. Nejhorší však pro mě je, když mám provádět exkurzi dětí ze školy, které to neúprosně nebaví, a já s nimi musím ztrácet čas. Pak jsem smutná z toho, že mládež se o takové krásné věci, jako je například meteorologické měření, moc nezajímá.
Co si myslíte, že stojí za vaším úspěchem být již v tak mladém věku úspěšnou a dělat natolik zajímavou práci?
Neřekla bych, že jsem nějak úspěšná, mladá samozřejmě jsem. Ale pokud tuto premisu přijmu, je to rozhodně tím, že vím, kam směřuji. Člověk musí mít cíl a k němu postupně jít. A když toho cíle dosáhne, je třeba jít za dalším. A rozhodně je dobré dělat věci pořádně, i když se zrovna nezabýváte prací, kterou chcete. I tehdy stojí za to, aby byla poctivě a dobře odvedená. Ovšem mým největším hnacím motorem je to, aby na mě byl můj manžel alespoň trochu hrdý, abych ho nezklamala. A aby moje maminka mohla svým kamarádům a spolupracovníkům vyprávět, jak skvělé má děti.
„Snažte se, protože to děláte pro sebe.“
Mgr. Adéla Holubová Šmejkalová
výzkumný a vývojový pracovník
Český hydrometeorologický ústav
www.chmi.cz
Přírodovědecká fakulta MU
Geografie kartografie – Fyzická geografie
Žije v Humpolci.
V oboru působí 4 roky.
