Nabízené práce se nedostudovaná fyzioterapeutka nelekla

Kristýna je studentka třetího ročníku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v oboru Fyzioterapeut. Od loňského roku pracuje jako „fyziotepareut-student“ v ParaCENTRU Fenix. Jedná se o občanské sdružení, kam docházejí pacienti s postižením míchy – tzv. spinální pacienti. „Většinou jde o lidi, kteří po úraze zůstali na vozíčku, máme i několik tetraplegiků. Snažíme se o co největší navrácení pohybových funkcí, nácvik chůze, provádíme s pacienty rehabilitační cvičení, měkké techniky a kloubní mobilizace,“ říká studentka a dodává, že dále je potřeba s klienty nacvičovat sebeobsluhu a přesuny, což mají na starosti ergoterapeuti.
 

O vhodném přivýdělku pro studující fyzioterapeuty se ve škole zmínila vyučující. Do paracentra nyní dochází šest studentek fyzioterapie. Centrum se snaží umožnit studentkám vhodné skloubení práce a školy. Na začátku semestru koordinátorovi rehabilitace pošlou svůj rozvrh a podle toho mají upravenu pracovní dobu. Kristýna pracuje v průměru sedm hodin týdně, což se podle ní dá stíhat se školou i učením. Navíc tento rok ukončuje bakalářské studium, což s sebou nese výrazné zvýšení časové náročnosti studia především v souvislosti s psaním bakalářské práce. „Vědomosti z práce se mi zároveň hodí ke zpracování bakalářské práce, protože píšu téma Léčebně rehabilitační plán u pacientů s poraněním páteře a ten pacient, se kterým spolupracuji na praktické části, současně dochází do paracentra. Vedoucí mojí bakalářské práce v paracentru působí také, takže spolupráce je o to jednodušší,“ popisuje svoji pozitivní zkušenost mladá fyzioterapeutka.

Jako největší benefit do budoucna se Kristýně jeví získávání zkušeností v oboru: „Doporučila bych nejdřív hledat práci nebo stáž v oboru, vždy čerpat zkušenosti od odborníků. Není důležité nejdříve prací zbohatnout na penězích, ale hlavně na tom, co se naučím a z toho pak budu čerpat v budoucím zaměstnání,“ myslí si Kristýna a navíc upozorňuje na to, že každá taková činnost vás nutí se zdokonalovat v tom, co děláte. „Většinu toho znám ze školy, případně si něco najdu v knížkách, na internetu, sleduji vzdělávací videa, hodně mi ukázali i v zaučovací době, naučila jsem se komunikovat s lidmi, být samostatná.“ Svoji brigádu samozřejmě zanese do svého životopisu a přihlášky na magisterské navazující studium.
 

Každý student by se jistě před přijetím takové práce zamyslel, zda už je schopen podávat profesionální výkony. „I já jsem přemýšlela, zda už mám dostatek vědomostí, ale nakonec jsem usoudila, že je lepší se nebát a zkusit všechno, co se ti namane. Jinak promeškáš svou příležitost a nebudeš mít co nabídnout budoucímu zaměstnavateli. Díky takovéto práci má člověk pocit, že už něco umí a je o krok napřed.“ A všichni s Kristýnou jistě souhlasíme, když říká, že je lepší si školu vyzkoušet v praxi namísto nekonečného koukání do knih. „Hned si vyzkoušíš a aplikuješ vědomosti ze školy a díky tomu to nezapomeneš, zdokonalíš se,“ dodává Kristýna Duroňová.