/ROZHOVOR/ Není pochyb o tom, že absolventi musí o své místo na slunci po ukončení studia tvrdě bojovat. Málokdo si ale uvědomuje, že během studia není nutné upnout se pouze na jednu odbornost, nebo studovat pouze jeden obor. Absolvent Mediálních studií a žurnalistiky a také oboru Historie Miroslav Mašek neusnul na vavřínech a všechny nové dovednosti neváhal vyzkoušet při studiu i v praxi.
Vybral sis obory historii a žurnalistiku. Přemýšlel jsi při nástupu na vysokou školu, co tě jednou bude živit?
Primárním oborem, kterým jsem se hodlal živit, pro mě od začátku byla žurnalistika. Historii jsem bral spíš jako koníček a jako obor dobrý pro získání nejrůznějších souvislostí, které mi mohou být užitečné v novinářské praxi. O uplatnění studentů či absolventů oboru Historie jsem se tak příliš nezajímal, i když jsem o něm od začátku neměl moc velké iluze.
Má podle tebe studium dvou oborů vyšší potenciál pro uplatnění na trhu práce?
Studium dvou oborů určitě větší potenciál má. Novinařina se v Brně jako jednooborová studovat nedala, což v prvním ročníku dost lidí štvalo. Měli pocit, že druhý obor jim zbytečně bere síly. Časem si ale člověk uvědomí, že umět „jenom“ psát či natáčet není dobré. Je to jednoduše výhoda, má-li znalosti i z jiných oborů. Třeba zrovna z historie, ale i psychologie nebo politologie v tomhle může být užitečná. U mě to tak bylo. Například při práci pro webovou encyklopedii Cojeco.cz jsem využil oba obory. Psal jsem totiž encyklopedická hesla historického zaměření.
Pracoval jsi při studiu?
Ano, pracoval. A současně pro několik zadavatelů. Nikdy ale nešlo o zaměstnanecký poměr, spíš o dohody o provedení práce a licenční smlouvy. Po začátcích v Rovnosti následovala spíše manažerská práce. Stal jsem se sekretářem redakce vznikajícího odborného časopisu Mediální studia a staral se o vytvoření a udržování jeho distribuční sítě. Následovalo externí přispívání do magazínu Metropolis a časopisu Aktivně nebo podílení se na přípravě odborných mediálních konferencí. V průběhu studia jsem se také začal učit fotografovat, což zvýšilo možnosti mého uplatnění. Tato nová dovednost mi pomohla získat místo fotografa a redaktora v projektu Partnerství ve vzdělávání.
Takže jsi za studia přemýšlel, co budeš dělat po promoci?
Díky zmíněným pracovním zkušenostem jsem si ověřil, že mě psaní a fotografování baví a že mi snad i jde. Stejně tak jsem ale zjistil, že bych nikdy nechtěl pracovat v deníku. Je sice dobré získat v práci nějakou rutinu, ale v denících je jí zase až moc. Postupně jsem tedy došel k tomu, že ideální by pro mě byla třeba práce v časopisech.
Jak jsi našel své první zaměstnání? Pomohla ti práce při studiu udržet kontakt s potenciálními zaměstnavateli?
Protože jsem pracoval zároveň pro více zadavatelů a na více projektech, dostávaly se výsledky mé práce k relativně velkému počtu lidí. A tak se stávalo, že občas někdo další potřeboval něco napsat nebo nafotit a obrátil se na mě. Využíval jsem tak vlastně referencí a spokojenosti lidí, pro které jsem pracoval, a příležitosti si tak aktivně vytvářel. Zvykl jsem si působit na volné noze a za čas jsem se stal OSVČ. Podobně jsem se dostal i ke své současné hlavní práci, a to pozici PR manažera a šéfredaktora firemního časopisu v jedné brněnské firmě.
Nasbíral jsi hodně zkušeností. Vyzdvihl jsi je ve svém životopise?
Myslím, že nejen v mém oboru je v životopise nejdůležitější právě praxe. Proto v tom svém popisuji všechny projekty, média, akce a podobně, pro něž jsem něco dělal. Někdy se i vyplatí přijmout nějaký úkol nebo práci, která není dobře placená, ale v životopisu pak vypadá dobře a zvyšuje šance na další uplatnění.
Pracoval jsi tedy jako OSVČ. Zúčastnil ses i nějakých pohovorů?
Díky svému systému práce vlastně ani moc ne. Pokud o mé služby měl někdo zájem, obvykle mu stačilo doporučení, případně ukázky mé práce a vypracování prvního úkolu na zkoušku. Občas pomohlo také ukázat desky s výstřižky mých článků, fotografiemi, newslettery nebo zpravodaji, které jsem vytvářel. Potenciální zaměstnavatel tak rychle získal představu o tom, jestli se mu moje práce líbí, nebo ne.
Co bys doporučil studentům? Mají zkusit pracovat při studiu?
Takhle obecně se to dá jen velmi těžko říct, záleží na konkrétním oboru studia. Studenti ekonomie, žurnalistiky, jazyků, informatiky a podobně se při studiu určitě jako OSVČ mohou dobře uplatnit, získat tak první peníze i zkušenosti. Naproti tomu studenti medicíny, práv nebo strojírenských oborů se při studiu budou takto ve svých odvětvích uplatňovat podle mě jen těžko. Myslím, že snadnější i výhodnější pro ně bude hledat klasické brigády.
{jcomments on}
E55
