/ROZHOVOR/ Na první dojem nenápadná dívka, dokud nepromluví. V tom okamžiku je jí plná místnost. Řeč je o Zdeňce Geršlové, studentce doktorského studia na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Po magisterském studiu se po hlavě vrhla do kolektivu ostřílených doktorandů. Před nedávnem se zviditelnila účastí v dokumentu Navždy svoji.
Proč jste se rozhodla pro doktorské studium?
Můj obor mě začal v průběhu magisterského studia opravdu bavit a chtěla jsem v něm pracovat dál, což by ale bez dalšího vzdělávání šlo dost těžko. Zatím si totiž stále připadám jako všechno, jen ne jako odborník. Dalším významným faktorem byl fakt, že s manželem plánujeme rodinu, a péče o děti jde s doktorským studiem skloubit určitě lépe než se zaměstnáním na plný úvazek. A koneckonců jsem ani nenarazila na nějakou vyhovující pracovní nabídku, na kterou bych se cítila už dostatečně kvalifikovaná.
V čem se toto studium liší od magisterského?
Především v tom, že na doktorátu je člověk téměř výhradním pánem svého času a skladby rozvrhu. Existují samozřejmě určitá pravidla a kreditové hranice, které je potřeba v průběhu studia splnit. Dále jsou kladeny mnohem větší nároky na samostatnou práci, nutnou součástí jsou účasti na konferencích, publikace v časopisech a samozřejmě také podílení se na výuce. Není to už o tom, jestli projdete či neprojdete nějakou zkoušku, ale o vašem vlastním odhodlání, nasazení a píli.
Co plánujete dělat po studiu?
Bavilo by mě dělat něco na pomezí „skutečné“ matematiky a její interpretace pro lidi, kteří jí až tolik nerozumí. Neumím si ale představit, že bych byla zavřená v nějaké laboratoři izolovaná od okolního světa.
Jak se cítíte v pozici vyučující vysokoškolských studentů?
Když jsem vešla poprvé do třídy, cítila jsem se spíš jako spolužačka studentů než jejich vyučující. Mám ale výhodu, že jsem už od svých středoškolských let doučovala matematiku a další předměty a že jsem zdědila zvučný hlas. Nedělá mi problém ani vystupování před lidmi, takže jsem se celkem rychle v nové pozici adaptovala. A musím říct, že mě učení docela baví.
V čem spatřujete výhody a nevýhody doktorského studia?
Výhodou je určitě stipendium, které dostáváme, příležitost navštěvovat naše i zahraniční konference, možnost dalšího vzdělávání. Na pomezí výhody a nevýhody je „prodloužení studentského života“. Mnohým vyhovuje, že mají jakýsi příjem i bez zaměstnání. Na druhou stranu, příjmy nejsou takové, jako při plnohodnotném zaměstnání.
Máte nějakou radu pro studenty, jak zapadnout do již zaběhlého kolektivu doktorandů?
Pokud ústav nabízí něco jako letní školu nebo workshop, není od věci se ho zúčastnit. Já této možnosti letos využila. Díky tomu jsem mohla poznat univerzitní prostředí z jiného úhlu pohledu.
Televizní diváci vás mohli zaznamenat v dokumentu České televize Navždy svoji.
Dostali jsme se k tomu spíše náhodou – přes reklamu na internetu. Projekt mě zaujal, a tak jsme se zkusili přihlásit. K našemu překvapení jsme byli vybráni. Měli jsme tak možnost ukázat, že je pro nás vstup do manželství něco jedinečného, krásného a trvalého. Nevím, nakolik se to podařilo, ale ohlasy máme převážně pozitivní. Zkusili jsme si, jaké je dělat běžné věci pod dohledem kamery a odpovídat ohledně skutečností, které se nám zdají samozřejmé. S odstupem času jsme s manželem rádi, že jsme do toho šli, i přes určitou ztrátu soukromí.
Před kamerou jste rozebírali i hodně intimní věci. Jak se to odrazilo ve vašem životě?
Rozhodně se nic nezměnilo uvnitř našeho manželství, nijak výrazně se nezměnil ani náš vztah s přáteli. Co se změnilo, je to, že nás teď čas od času oslovují lidé na ulici, v dopravních prostředcích, v obchodech. Vždy jsou to ale pozitivní reakce a příjemná setkání. A samozřejmě nám to přináší i řadu vtipných situací. Kupříkladu když jsem si šla jako oponentka pro práci studenta, dříve než jsem stačila otevřít pusu, paní sekretářka mi říká: „Já o vás všechno vím, sledovala jsem ten dokument.“
Doporučuji určitou sebereflexi – zamyslet se nad tím, jestli mě ten obor, který studuju, něčím naplňuje, jestli mě baví, něco mi přináší. Pokud ne, je lepší jít do pracovního procesu, než se trápit dalším vzděláváním.
Mgr. Zdeňka Geršlová
studentka doktorského studia
Ústav matematiky a statistiky
www.math.muni.cz
Přírodovědecká fakulta MU
Matematické modelování a numerické metody
Brno
Doktorandkou je od 25 let, nyní je jí 26.
Článek vyšel v časopisu Jdi pracovat! 02/2013. 2. číslo letošní tištěné brožury Jdi pracovat! ke stažení zde
