Co vás na biologii tolik uchvacuje?
Oproti ostatním vědám mě na ní fascinuje to, že se zabývá živými organismy a životem vůbec. Díky studiu různých organismů objevujeme a poznáváme život na této planetě na mnoha úrovních. Já jsem si vybrala obor ichtyoparazitologie a dala se na cestu studia rybích hlístic.
Jak jste se dostala k možnosti účastnit se „mise“ na Antarktidě?
Díky možnosti zúčastnit se kurzu polární biologie na Jihočeské univerzitě jsem se dostala za severní polární kruh na Svalbard a zkusila si polární výzkum na vlastní kůži. Tam jsem se utvrdila v myšlence, že když to jde „nahoře“, tak to určitě musí jít i „dole“, a že jednoho dne se dostanu i na Antarktidu, kde budu také chytat a pitvat ryby. Během pár dalších měsíců se mi naskytla příležitost dostat se na vysněnou lokalitu. Po návratu z parazitologické konference v Chile jsem se dozvěděla, že bylo vypsáno výběrové řízení na pozici výzkumného pracovníka pro studenty doktorského studia MU v expedici Antarktida 2011–2012. Přihlásila jsem se na tuto pozici se svým projektem zaměřeným na parazity ryb. Do dvou měsíců jsem se do Chile opět vrátila, neboť se přes něj jezdí na českou polární stanici J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse. A to nebylo naposledy, poté jsem se tam dostala ještě dvakrát.
Na samotnou práci v Antarktidě jsem se samozřejmě těšila. Očekávala jsem, že to bude tvrdé, a děsila se myšlenek na neúspěch při rybolovu. O přítomnost parazitů jsem strach neměla, těch je všude dost. Nakonec se ukázalo, že „sama“, jen s pomocí řidiče zodiaku a případně pomahače při vytahování sítí, jsem sice schopna ryby nachytat, ale pitvání už tak dobře nešlo. Je to velmi pracná a zdlouhavá práce a ryby mi rychle umíraly, ale já jsem potřebovala více dat na ekologické studie. V dalších dvou sezónách nás už jelo více parazitologů doplněných ichtyologem, avšak vyvstal nový problém. Moře zamrzlo a v antarktickém létě neroztálo. Až třetí rok jsme měli štěstí. Před stanicí byl roztátý prostor vhodný k rybolovu a konečně se podařilo nachytat i vypitvat dostatečný vzorek ryb. Ovšem pohybující se kry byly vždy překážkou a nebezpečím, že přijdeme o sítě.
Jak dlouho expedice trvala?
Expedice trvají většinou kolem dvou až dvou a půl měsíce i s cestou na a z Antarktidy. Na samotné stanici vědci pobývají kolem pěti týdnů a pak jsou staženi před začátkem zimy.
Není tento „pobyt“ náročný na psychiku?
Pro mě je vždy horší spíše návrat mezi lidi v Evropě než pobyt mezi pár lidmi na stanici. Tam si člověk vytvoří skupinku lidí, se kterými si rozumí. Expedice bývá složena z pohodových lidí, kteří se snaží nekazit náladu. Když už člověk opravdu potřebuje klid, tak může jít ven a kousek od stanice se zadívat na moře a pokochat se nejkrásnějším pohledem na světě – na antarktický poloostrov ozářený zapadajícím sluncem. Ten klid je úžasný.
Jaké největší zážitky si z Antarktidy odvážíte?
Určitě je to setkání se zvířaty, která se nebojí lidí. Pohledy do neskutečně krásné krajiny, pozorování hvězd, slunce a měsíce na konci světa. Nadchnul mě také přelet vrtulníkem z ledoborce na ostrov Jamese Rosse.
Je něco, co byste si přála, aby se na vaší práci změnilo?
Na mé práci mi vadí snad jen ten pocit, že není lidmi doceněna. Málokdo si dokáže představit, co dělám, když řeknu, že jsem parazitolog. Ale celkově si myslím, že by bylo hezké, kdyby se lidé více zajímali o vědu a byli hrdí nejen na sportovce, ale i na objevy a úspěchy vědců.
RNDr. Šárka Mašová
odborná pracovnice
Ústav botaniky a zoologie – Biologická sekce
botzool.sci.muni.cz
Přírodovědecká fakulta MU
Parazitologie
Žďár nad Sázavou
6 let se věnuje oboru.
