Dagmar Zacharová navštěvovala soukromou střední školu v Kunovicích, obor právo. Mohlo by se zdát, že po maturitě budou její kroky směřovat na právnickou vysokou školu, Dáša se však vydala jinou cestou. „Vždycky mě bavil sport a střední mě jen utvrdila, že si podám přihlášky na sportovní fakulty do Brna a Olomouce,“ říká jednadvacetiletá studentka. Podařilo se ji dostat na Masarykovu univerzitu, kde již třetím rokem studuje animátora sportovních aktivit a občanskou výchovu na pedagogické fakultě. „Navíc ještě dálkově studuji regeneraci a výživu ve sportu,“ podotýká rodačka z Vnorov.
Už při přijímačkách se setkala s plaváním. „Sice jsem takový vodní živel, dělala jsem ve vodě různé blbosti, potápěla jsem se, ale plavat správně technicky a stylově jsem neuměla,“ tvrdí Zacharová. Po začátku vysokoškolského studia se však její plavecké dovednosti rapidně zlepšily. „Dřív jsem uměla plavat jen prsa, kraulem jsem uplavala padesát metrů. Dnes však v klidu zvládnu i dva kilometry,“ dodává. Do té doby vyzkoušela spoustu brigád. Umývala okna na benzince, pomáhala na festivalech nebo pracovala v pizzerii.
„Jenže jsem nebyla spokojená s podmínkami v pizzerii, jak se k tobě lidé chovali,“ přiznala Dáša. Proto se jednoho večera dívala po ISu (Informačním systému MU) a uviděla nabídku na místo trenéra plavání s podmínkou, že člověk nemusí být plavec. „Napsala jsem tedy, že ráda plavu a mám ráda děti a hned jsem dostala odpověď, jestli bych hned nemohla přijet na plavecký tábor. Protože mě to v práci štvalo, tak jsem souhlasila,“ vzpomíná studentka.
Hodit do vody a plav
Prakticky se rozhodla ze dne na den a až nasedla do vlaku, zjistila, že vlastně nic o nové práci neví. „Věděla jsem jen, že mám dojít v pondělí v tolik a tolik hodin,“ směje se sympatická dívka. Obrazně i doslova byla hozena do vody a nevěděla, co dělat. „Nikdo mi nic neřekl, jen jsem pořád počítala děti, jestli se žádné neutopilo,“ vzpomíná na těžké začátky Dáša. Pomohli jí však zkušenější trenéři, od kterých okoukala různá cvičení a dnes přiznává, že téměř všechny hry a cvičení vymýšlí z hlavy sama. „Dáša je velmi pracovitá a obětavá trenérka, která má k dětem správný přístup,“ říká o ní její vedoucí Radim Vítek.
Studentka sportovní fakulty také absolvovala kurz školitele plavání a v současnosti trénuje děti od dvou do dvanácti let. Mladá trenérka přiznává, že i když s dětmi většinou hrají hry, je to psychicky velmi náročné. „Děti Dášu zbožňují. Vždy když nedojde, tak se mě pořád ptají, kde je Dáša. Navíc děti správně motivuje,“ doplňuje její kolegyně a kamarádka Kateřina Kováčová.
Chtěla bych dělat všechno
Dáša momentálně chodí trénovat do Kohoutovic několikrát týdně. „Rodiče mi sice přispívají na bydlení, ale bez téhle brigády bych asi ani nestudovala,“ přiznává Dáša. Díky svému sportovnímu zapálení dostala nabídku trénovat i fitness s kardiaky. „Zajišťuje to fakulta ve spolupráci s nemocnicí, cvičíme s kamarádkou lidi, kteří prodělali infarkt,“ uvádí. Čím by však v budoucnosti chtěla živit, studentka neví. „Chtěla bych dělat všechno,“ usmívá se. „Chtěla bych být učitelka ve škole, trenérka plavání, dělat lidem jídelníčky a osobního trenéra,“ uzavírá neustále aktivní sportovkyně.
