Studenti vysokých škol se často prodírají internetovými portály a hledají možnost přivýdělku. Ne všichni však reagují na nabídku pozice osobního asistenta v Lize vozíčkářů v Brně. Zvláště pak, když k tomuto oboru nemají blízko. Studentka magisterského oboru Sociální pedagogika a poradenství Renáta Waleczková také hledala brigádu. Vzhledem k charakteru jejího studijního oboru a k tomu, že měla zkušenosti s prací doprovodné pečovatelky v lázních v Karviné, se nebála a na nabídku práce zareagovala. Nyní už dva roky pomáhá lidem se zdravotním postižením.
Pro to, aby Renáta práci osobního asistenta získala, musela úspěšně absolvovat osobní pohovor a následně i náročné psychotesty. Navíc měla tu výhodu, že je studentkou sociálního oboru na univerzitě, tudíž si nemusela dodělávat kvalifikační kurz. Ten je povinný pro ty, kteří nevystudovali vysokou či vyšší odbornou školu se zaměřením na sociální nebo speciální pedagogiku. „Takže tuhle práci může vykonávat i osoba se základním vzděláním a kvalifikačním kurzem,“ dodává Renáta.
„Obecně je náplní mé práce pomáhat klientům vykonávat ty činnosti, které sami udělat nezvládnou, a to na jejich pokyn a v jejich přirozených podmínkách,“ říká Renáta. Pravidelně pomáhá klientům s péčí o vlastní osobu, při přípravě jídla, drobných úkonech v domácnosti nebo při cvičení. Dále doprovází klienty k lékaři, do školy a na procházky. Významnou složkou její práce je snaha osamostatnit klienta a naučit ho přemýšlet tímto způsobem. Podle Renáty by měl být osobní asistent pro klienta společníkem a měl by mu pomoct odstranit bariéry k začlenění do společnosti.
Renátina pracovní doba je nepravidelná, jelikož pracuje na Dohodu o pracovní činnosti. Pracuje u více klientů, pár hodin týdně, ovšem u některých stráví půl hodiny, u některých i osm hodin denně, zatímco asistenti pracující na plný úvazek pracují i dvanáct hodin denně. Od toho se odvíjí i výše odměny. Renáta je placená od hodiny, a proto se její výplata každý měsíc liší, ovšem v průměru se pohybuje v rozmezí 3 000-5 000 korun.
Renáta na své práci osobního asistenta pociťuje jednu nevýhodu, a to citovou angažovanost. „Při práci s klientem v jeho intimním prostředí a při častém kontaktu to podle mě ani jinak nejde,“ říká. Tato práce bývá náročná jak fyzicky, tak psychicky. Ne vždy si však osobní asistent s klientem padnou do noty, proto je důležité, aby byl asistent trpělivý a přizpůsobivý a dokázal například stresové situace řešit s nadhledem.
I v budoucnu se chce Renáta věnovat práci s lidmi a plánuje u této profese zůstat, dokud se jí nenaskytne takzvaná „nabídka, která se neodmítá“. Je však přesvědčená o tom, že opustit prostředí Ligy vozíčkářů by nebylo snadné: „Již nyní jsem si utvořila na mnoho lidí z řad klientů a kolegů vazby, které by změna pracovního místa hned tak rychle nerozbila.“
Článek vyšel v časopisu Jdi pracovat! 02/2013. 2. číslo letošní tištěné brožury Jdi pracovat! ke stažení zde
