/Speciál: STÁŽE STUDENTŮ MU/ Kam jít, co dělat, jaké to bude, co učitelky (chlapů je ještě pořád ve školství jako šafránu) a co dítka – alespoň jedna z těchto otázek se začne budoucím pedagogům honit hlavou, když přijde na řadu praxe. Pro studenty pedagogických oborů jsou stáže ve výukových zařízeních nutností. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity to ví, proto na ně ve studijních plánech budoucích učitelů myslí.
Není nad to, když si student může vyzkoušet, co ho po dostudování čeká a nemine. A jak jinak by se mu to povedlo než praktickou činností. U studentů z pedagogické fakulty to platí dvojnásob.
Proč? Cíl: Předpokládá se, že by se student měl během své praxe dozvědět, jak a zdali vůbec je možné jeho pracně nabyté akademické znalosti aplikovat do praktického života. Tedy jestli se to, co se většinou těsně před zkouškami snaží natlouct do hlavy, neučí naprosto zbytečně, popřípadě jestli nebude v praxi potřebovat úplně jiné vědomosti a dovednosti. Na konci by v ideálním případě mělo stát zjištění, zda to, co studuje, chce dělat i v praktickém životě a jakým způsobem.
Typ a délka: Praxe, kterou prochází studenti Pedagogické fakulty MU, má různé názvy, přístupy i výstupy. Může se jednat o praxi průběžnou, kterou student absolvuje v průběhu studia, například 1x týdně během semestru. Dalším typem je tzv. souvislá – tedy například měsíc strávený na jednom vybraném pracovišti. Může se také jednat o praxi specializovanou na konkrétní pracoviště, třeba logopedické.
Délka závisí nejen na oboru studia, ale také na jeho formě. Je celkem pochopitelné, že student denního studia bude mít praxe daleko více než pracující student kombinované formy. Délka se liší i podle ročníku studia. Jsou praxe souvislé měsíční, ale i několikadenní a jednodenní, u kterých jde spíše o pouhé seznámení s konkrétním pracovištěm.
Kam jít? Místo: To, kam zamíří studentovy kroky k domluvení jeho praxe, záleží většinou na něm. Škola mu může doporučit pracoviště, se kterým má buď dobré zkušenosti, nebo se kterým spolupracuje, ale nebude nutit studenta z Karlových Varů, aby si svou praxi plnil v Brně. Sice by to splnilo to, že si má student na praxi vyzkoušet své teoreticky nabyté zkušenosti, ale už méně by to korespondovalo s hledáním případných budoucích zaměstnavatelů. Tedy pokud nehodlá přesídlit do univerzitního města.
Protože jsem zaměstnána ve škole spolupracující s fakultou, je jasné, že se u nás dveře se studenty netrhnou. Mám pochopení pro ty, kteří si nechávají vše na poslední chvíli, ale v tomto případě by bylo dobré uvědomit si, že se už v těch posledních dnech semestru nemusí najít volné místo. Přesilovka pěti pedagogů na dvě děti – i když by se to mohlo zdát zajímavé, není ani pro jednu stranu zrovna ideální. Pokud jde o praxi specializovanou, je šance na nalezení vhodného pracoviště menší, a proto by bylo dobré na chvíli odložit své zavedené školní návyky a vyzkoušet jednou udělat něco o trochu dřív. Může se to stát zajímavou změnou, navíc korunovanou rychlým ukončením předmětu. Ideální je, když si během praxe projdete více pracovišť, a tak zjistíte, co by se vám nejvíce líbilo.
Co můžu očekávat? Nové prostředí, učitele, děti, zkušenosti, nápady, možná ale i nervíky, trému, práci s deníkem… Je toho hodně. Hlavní ale bude zápas univerzita versus praxe. Na ten vás připraví náslech – tedy pokoukání a poslouchání všeho, co se ve třídě odehrává. Na tom pak budete stavět při lámání chleba – v přípravě a realizaci své vlastní praktické činnosti. Je úplně jedno, zda to bude výstup na pět minut nebo vedení celé vyučovací jednotky – vždy musí být natolik motivující, aby zaujal žáky.
No a co ty učitelky? Ve většině případů to mezi nimi není tak hrozné, jak se traduje. A navíc si ještě pamatují, jaké to bylo, když byly ony na své praxi. Každý učitel je jiný, má vlastní metody, založené na svých pozorováních i zkušenostech. Velkou pomocí do vaší budoucnosti tedy je, když z toho všeho můžete čerpat. Nebojte se ptát – opravdu nemají v popisu práce kousat zvídavé studentíky, naopak projevený zájem a orientace v problematice bývá přijímána kladně.
Děti? Záleží na tom, kde se budete nacházet – základní či speciální škola, mimoškolní aktivita… možností je víc než dost, a děti, i když jsou v základu stejné, se mohou chovat naprosto odlišně. Do základní výbavy dobrého pedagoga patří i umění empatie, odhadu na situaci i kontextu. Berte praxi jako možnost zapracovat na tomto umění, protože z knížek ho opravdu nenačtete.
Výstup: Většinou se po absolvování praxe vyžaduje potvrzení o praxi, které si student donese buď ze školy a nechá si ho potvrdit, nebo mu ho vydá zvolené pracoviště na svém formuláři. Možná je i ta varianta, že student nedonese potvrzení ze školy a na pracovišti, kde praxi vykonává, žádný formulář nemají. Je dobré připravit se i na tuto variantu – tedy mít raději potvrzení u sebe, nebo mít rozmyšleno, co by se do něj mělo napsat. Tato záležitost asi nikoho příliš časově nezatíží.
Deník z praxe: Pro nepsavce noční můra, pro jiného pohodička. Protože zakončení předmětu je jasné dopředu, každý by měl vědět, v jakém rozsahu a jakým způsobem má být vypracovaný. Pokud se jedná například o pedagogicko-psychologickou praxi, mohla by být jeho struktura zhruba taková: popsání přípravných kroků – věková kategorie, pro kterou program chystáme, co a proč se bude dělat, jakým způsobem, co všechno je zapotřebí si připravit, kde se to uskuteční. V deníku by neměla chybět ani zpětná vazba a to, co se během praxe událo, co se podařilo i nepodařilo, a také jak se případnému nezdaru příště vyhnout.
A rada nakonec? Raději si důkladně vše zapisovat – dojmů bude najednou až moc, a proto nespoléhejte na to, že pro vaši paměť to bude brnkačka.
Zaujmout žáky a něco jim dát bude prioritním úkolem po celý váš profesní život. Studentská praxe by se měla stát vaším prvním střetem s praktickým životem, takže se jí snažte plně využít. I pro tuto příležitost bych našla heslo – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Takže hurá do praxe!
