Plavkyně Rybářová: Od dětství se učím pracovat s časem

Když po celé zeměkouli hřměla vřava olympiády, Silvie Rybářová získala, pro nás možná téměř bez povšimnutí, zlatou medaili v závo­dě na 57 kilometrů a bronz na 88 kilometrů. V Argentině bojovala ne­jen sama se sebou, ale i se špinavou vodou a různými živočichy v řece, včetně jedovatých hadů nebo dra­vých ryb. Pokořila tak nejdelší ma­ratonský plavecký závod na světě, do kterého šla s vidinou doplavat až do konce. Silvie si výjezdy na závody vyloženě užívá: „Člověk vidí spous­tu míst, kam by se běžně třeba ani nepodíval, ale toto je navíc dovolená se sportem, což je pro mě mnohem přínosnější,“ popisuje své výlety do tepla maratonská plavkyně, jejíž nejoblíbenější dovolená je ale na­opak doma s rodinou a přáteli.
 

Rodiče, ač nejsou sportovci, na Silvii rozpoznali lásku k vodě a pohybu už v šesti letech. „Měla jsem jako dítě dost energie, a tak jsem zača­la navštěvovat plavecký oddíl ASK Blansko,“ vzpomíná. Tam ji objevil Radek Klimeš, který se stal jejím dlouholetým trenérem. Díky velké­mu plaveckému nadání a píli nemě­la Silvie běžné dětství. „Od deseti let jsem žila bez rodičů na internátu v Brně, trenér byl takový můj ná­hradní táta, tak jsem to zvládala. Hlavně mě to hodně naučilo samo­statnosti a také pracovat s časem,“ líčí doktorandka, která na své fakul­tě učí dálkové studenty fyziologii.
Silvie postupně získávala různá oce­nění v juniorských soutěžích. Jenže byť měla skvělé výsledky, na úplnou špičku to od určitého věku přestalo stačit. „Byla jsem dříč a cítila jsem, že mám dobrou kondici, zvládala jsem kvalifikace, ale dosáhnout na nějaké vyšší příčky se mi v bazénu nedařilo,“ popisuje plavkyně prvot­ní impulzy, kdy začala s trenérem Zdeňkem Tobiášem pomýšlet na dálkové plavání, kterému před pěti lety propadla. 

Po maturitě, byť plně zaměstnaná vrcholovým sportem, nastoupila Silvie na Fakultu sportovních studií v Brně a vystudovala bakalářský a posléze magisterský obor. Nyní je na doktorském stupni studia. „Mám zápřahový život, od mala jsem mu­sela umět pracovat s časem. Moc se mi líbí, že jsme během studia měli hodně různých sportů, pak jsem si chodila do vody odpočinout,“ usmí­vá se Silvie, která po celou dobu vysokoškolského studia vedle stu­dia a hromady sportovních povin­ností zvládá dva plavecké tréninky denně, z čehož ten první začíná v šest ráno. „Od nástupu na vysokou denně vstávám v pět hodin, to je na vrcholovém sportu asi to nejhorší. Neměla jsem až tak bouřlivý spole­čenský život, protože bujaré večírky berou strašně moc sil,“ říká.
Silvie Rybářová už má v plánu další metu. „V extrémech už nic dalšího není. Ve vrcholovém sportu bych chtěla zvládnout ještě olympiádu za dva roky, ale je tam náročná a řekla bych i nespravedlivá kvalifi­kace, tak kdo ví,“ krčí rameny jediná žena v Česku, která zvládne plavat deset hodin v kuse. Do budoucna by chtěla zůstat na fakultě a pracovat se sportovci.
Když je v Česku člověk jediný, ne­zpychne? „Nikdy jsem neměla pocit, že jsem top. V Česku jsou vždycky lidi, kteří dají člověku úspěch tak­říkajíc sežrat,“ uzavírá s úsměvem sympatická sportovkyně, o níž není pochyb, že nenosí nos nahoru.

 
„Chce to umět dobře si napláno­vat čas během dne a pořádně odpočívat. Omezit noční flámy a věnovat se tomu, co člověka baví.“
 

Mgr. Silvie Rybářová
profesionální plavkyně
Ministerstvo vnitra ČR
mvcr.cz/clanek/plavani.aspx
Fakulta sportovních studií MU
Kinantropologie
Blansko/Brno
Plave od 6 let, před 5 lety přešla od bazénového plavání k dálkovému.
 

Článek vyšel v tištěné brožuře Jdi pracovat! 01/2014.