Práce doma může na první pohled vypadat jako „značka ideál“. Pracujete samozřejmě v dobře známém a příjemném prostředí. Můžete si zařídit „kancelář“ třeba v obýváku u krbu nebo pod slunečníkem u bazénu. (Jen pozor na fakt, že většina notebooků si s vodou příliš nerozumí.) U řady druhů práce máte i velkou časovou volnost, takže když vás přepadne tvůrčí nálada kolem půlnoci, klidně se můžete pustit do plnění objednávky. (Tady zase pozor u řemeslníků, jelikož o půlnoci reagují sousedé na vrtačku obvykle dost kriticky.)

S tím souvisí fakt, že si můžete práci alespoň do určité míry sami organizovat, sami si stanovit provozní dobu, otevírací hodiny či prostě dobu, kdy zadaný úkol splníte. Díky tomu si můžete také udělat volno (samozřejmě s nadsázkou) vlastně kdykoliv. A obvykle odpadá také věc, jež je zdrojem stížností u nejednoho zaměstnance, totiž neustálé kontroly a (diplomaticky řečeno) „povzbuzování“ ze strany nadřízených. Práce doma zákonitě přináší i absenci všech nákladů a času na dopravu, není třeba ani platit za jídlo v restauracích.

Ale téměř všechny zmíněné výhody mají i svou stinnou stránku. Pokud pracujete doma, tak je občas problém přesvědčit jiné lidi (zejména ty ve společné domácnosti), že opravdu pracujete, resp. že nemůžete právě teď udělat to, co chtějí (přestože jste „doma“). Mohou vás odvádět od činnosti nejrůznější nepracovní záležitosti, a ačkoli je můžete vyřídit, někdy to znamená, že se naruší váš pracovní rytmus a poklesne efektivita.

Pokud si sami stanovíte „pružnou pracovní dobu“, můžete rovněž dopadnout tak, že nadřízení, zákazníci či odběratelé se budou chovat, jako byste měli pracovní dobu 24 hodin denně. To by mohlo vést k situaci, že si sice můžete udělat delší volno skoro kdykoli, avšak prakticky skoro nikdy. Někdo si na to zvykne a příliš mu to nevadí (můj případ), zatímco někdo jiný by se bez pravidelných volných víkendů nedokázal obejít.

Existuje ale i opačné nebezpečí. Pokud si totiž můžete udělat volno (skoro) kdykoliv, může se vám stát, že si ho opravdu začnete dělat kdykoliv, resp. pořád. Jinými slovy, když jste doma a nejste workoholik, musíte se občas do práce hodně nutit. (Na slunci u bazénu se prostě nechce dělat každému.) Práce doma tedy chce velkou vůli a vytrvalost. Zmíněný fakt, že není potřeba platit za jídlo v restauracích, je samozřejmě nutné doplnit i tím, že se musíte o jídlo každý den starat sami, což zřejmě také každému úplně „nesedne“.

Za největší problém práce doma však řada lidí označuje skutečnost, že nepřijdou do kolektivu. U některých činností potom trávíte celé dny sami, ztrácíte kontakt s lidmi a pozbýváte sociální dovednosti. A navzdory rozvoji komunikačních a informačních technologií prostě pořád platí, že osobní kontakt je důležitý. Krátce řečeno, práce doma vyžaduje určité specifické vlastnosti, jakými ne každý disponuje, a tudíž se pro každého nehodí. Proto pečlivě zvažte všechny plusy a minusy, než se pro „work at home“ rozhodnete.