Na „snadný přivýdělek“ spočívající v prodeji značkové kosmetiky byla svými známými nalákána také Iveta Horová (27), která nám povyprávěla o svých neblahých zkušenostech s kosmetickou společností, kterou (abychom zabránili negativní reklamě) v rozhovoru označujeme jako XXX.
Od koho ses poprvé dozvěděla o prodeji kosmetiky?
Od přátel, kteří mi tuto variantu nabídli jako přivýdělek.
Jakým způsobem se tě pokoušeli získat?
Pozvali mě na informační schůzku, kde jsem se dozvěděla více a kde jsem si udělala stanovisko, proč do toho rozhodně nejít. Každý zájemce je takto pozván na „meeting“, kde se dozví, jak žít bezstarostně a mít vyšší výdělky. Tato nabídka je ze začátku popsána jako projekt, který může znamenat buď přivýdělek, či také práci na hlavní pracovní úvazek. Na informační schůzce se potenciální zájemce dozví více o samotném projektu, tento projekt však není popsán se všemi cíli, směry a výhodami, jedná se spíše o příběhy takto „zaměstnaných“ a jejich lepším životě. Na prezentační plátno se promítají ukázky internetového obchodu a jeho výhody. Postupným cílem je mít co nejvíce „pracovníků“. Jde vlastně o jakousi formu pyramidy. Platí, že čím více lidí sami pro společnost získáte (tito lidé budou pod vámi a budou na vás vlastně pracovat), tím více peněz „vyděláte“.
Jde to praktikovat jako zaměstnání?
S tímto projektem nevzniká formální pracovněprávní vztah například na základě pracovní smlouvy či dohody o provedení práce. Účastník pouze podepíše dohodu o spolupráci s firmou a může začít „vydělávat“.
Přišlo ti to lákavé?
Jsem spíše realista, takže jsem stála na pevných nohou a spíše nechápala, co má ona informační schůzka obsahovat. Všichni účastníci kolem si stále něco zapisovali, ale já čekala na to podstatné, co si opravdu budu moci zaznamenat. Žádné formální rady, praktické návody jsem nedostala. Informační schůzka, která měla formu přednášky, byla spíše na téma iluzí, nereálných přání a nereálného očekávání jejich splnění. Člověk nemohl uplatnit svůj zdravý selský rozum. Na začátku přednášky se mě ostatní účastníci projektu ptali na profesi. Jakmile se dozvěděli, že nepracuji v ziskovém sektoru (ale pomáhajícím), bylo mi řečeno, že i já mohu v této práci najít uplatnění. Dodnes jsem nepochopila jaké.
Jak vzpomínáš na nábor?
Přednáška trvala zhruba dvě hodiny v uzavřené místnosti. Špatně se mi dýchalo, nikde jsem nenašla pití (ještěže jsem s sebou měla vodu). I když bylo venku ještě trochu světla, byly zatažené žaluzie a nepříjemné světlo. Po půl hodině přednášky jsem byla unavená a nemohla se soustředit. Po dvou hodinách jsem byla vyprahlá, bolela mě hlava, chtěla jsem jít domů. Stále nám opakovali, že toto je naše jedinečná příležitost a že si máme vážit osoby, která nás sem pozvala. To se nemusí stát všem a je vidět, že nás daná osoba má velmi ráda. Když chtěl jeden účastník odejít, dveře byly zamčené, museli jsme vyslechnout celou přednášku. Skoro všichni kromě dvou ihned podepsali dohodu a uhradili 200 korun. Nechtěla jsem, protože jsem byla opravdu unavená a při podepisování mám raději čistou hlavu. Zavolali tedy hlavního účastníka projektu a ten začal neúnavně mluvit o pozitivech projektu. Už jsem málem měla papír a tužku v ruce. Kdyby se jednalo o člověka submisivnější povahy, podepsal by se, a tím by třeba přistoupil na něco, co by si nepřál. Jsem ráda, že jsem vytrvala a nepodepsala.
Proč jsi od tohoto typu „podnikání“ dala ruce pryč?
Hlavně z toho důvodu, že nejsem typ na prodávání výrobků či hledání kupců, to ne. Navíc mě přednáška přesvědčila, že to jsou nereálné a smyšlené kecy. Nic praktického. Také proto, že bych této činnosti stejně musela denně 2–3 hodiny věnovat. A hlavně pozor – nic nemůže být tak krásné a ideální a úžasné, to zavání nenormalitou.
Co bys chtěla vzkázat lidem, kteří uvažují o tom, že by se mohli živit prodejem kosmetiky? Mají do toho jít, nebo se poohlédnout po něčem solidnějším?
Lidé, kteří hledají práci, ať se raději obrátí na solidnější pracovní nabídky. Na nabídky, kde je vztah pracovněprávní a mají pracovní smlouvu či podnikají jako OSVČ. Zjišťuji, že lidem, kteří se XXX věnují, stejně peníze nepřinesla. Naopak, prodělávají. XXX pořádá navíc různé zájezdy do zahraničí ve formě přednášek, kde účastníci podobnou nalejvárnu absolvují třeba i tři dny v kuse. Předpokládám, že velkou část výdajů na tyto „zájezdy“ si navíc musí hradit sami – hotely, bazény, jídlo a stravu. Jak mi popisoval jeden známý, který na přednášky jezdí: „To bys tam musela být, je to velká energie, dýchá to tam, je to nepopsatelný zážitek.“ Děkuji, ale nepopsatelné zážitky si posbírám raději jinde!
| Jak na obálkování (ne)zbohatnout |
