„Čtyřicet osm, čtyřicet devět, padesát,“ šeptám a hned nato přistane v kartonové krabici poslední sešit číslo pět set dvanáct. Z úvodní stránky se na mě usmívá Krteček. Když elektronickou čtečkou skenuji čárový kód a vyťukávám počet kusů, představuji si prvňáčka, jak do širokých řádků vepisuje první písmeno abecedy. Zvedám naplněnou krabici nad hlavu a opatrně ji vsunu zpět do regálu. Je jedna hodina ráno a mě už bolí paže. Člověk by nevěřil, kolik může vážit padesát papírových Krtečků.
Přivydělat si počítáním výrobků může kdokoli – pravidelně potkávám studenty, pracující i důchodce. Brigádníky na inventarizaci zboží hledají nárazově buď sami prodejci, nebo práci dlouhodobě zprostředkovávají specializované agentury. Směny jsou ve většině případů noční a produkty se počítají na prodejní ploše i v přilehlých skladech.
Přivydělat si počítáním výrobků může kdokoli – pravidelně potkávám studenty, pracující i důchodce. Brigádníky na inventarizaci zboží hledají nárazově buď sami prodejci, nebo práci dlouhodobě zprostředkovávají specializované agentury. Směny jsou ve většině případů noční a produkty se počítají na prodejní ploše i v přilehlých skladech.
Rychlost, logika, systematičnost
V prostřední polici nacházím sešit, který mezi ostatní od pohledu nepatří. Naskenuji čárový kód. Čtečka výstražně zapípá a oznámí mi, že dané zboží formálně neexistuje. „Zkus ten kód vyťukat ručně,“ radí mi studentka Monika, která počítá zboží ve vedlejším stojanu. Na inventury jezdí více než rok a o problémech se skenováním některých druhů zboží ví své. „Jestli to nepůjde ani potom, zanes ten sešit k vedoucímu,“ poradí mi a vrátí se k počítání červených propisek.
Moje čtečka znovu zapípá. Přístroj trvá na tom, že sešit, který držím v ruce, neexistuje. Rychle odcházím k vedoucímu inventury, kus s vadným kódem odevzdám a svižně se vracím zpět k práci. Inventarizace musí být rychlá a pracovník si neopodstatněným zdržováním může vysloužit napomenutí.
Přestože inventury nespadají do oborového zaměření většiny studentů, brigádníci si na nich procvičují užitečné schopnosti. Musí se neustále přizpůsobovat změnám a nečekaným situacím. Když na výrobku chybí čárový kód, když kód nelze načíst čtečkou, když se brigádník přepočítá a omylem zaeviduje špatný počet kusů – inventurník musí umět co nejrychleji a nejlogičtěji vyřešit nastalý problém. Důležité je pracovat systematicky, aby se podařilo spočítat opravdu všechno zboží.
Moje čtečka znovu zapípá. Přístroj trvá na tom, že sešit, který držím v ruce, neexistuje. Rychle odcházím k vedoucímu inventury, kus s vadným kódem odevzdám a svižně se vracím zpět k práci. Inventarizace musí být rychlá a pracovník si neopodstatněným zdržováním může vysloužit napomenutí.
Přestože inventury nespadají do oborového zaměření většiny studentů, brigádníci si na nich procvičují užitečné schopnosti. Musí se neustále přizpůsobovat změnám a nečekaným situacím. Když na výrobku chybí čárový kód, když kód nelze načíst čtečkou, když se brigádník přepočítá a omylem zaeviduje špatný počet kusů – inventurník musí umět co nejrychleji a nejlogičtěji vyřešit nastalý problém. Důležité je pracovat systematicky, aby se podařilo spočítat opravdu všechno zboží.
Přijímání odpovědnosti a fyzická kondice
Když dopočítám sešity, vedoucí inventury mě pošle k regálu s džusy a šťávami. Třicet brusinkových, dvacet jedna ananasových, osmnáct pomerančových. Pro jistotu džusy z police vyskládám. Ale ne! Vzadu za řadou tetrapaků s obrázkem ananasu se schovává ještě jeden pomeranč. Do čtečky jsem zapsala špatný počet.
Na inventuře člověk brzy pochopí, že musí přijímat odpovědnost za své chyby. Čtečka je vždy přihlášena na konkrétního pracovníka, vedoucímu je proto jasné, kdo, kdy a v čem pochybil. Špatně spočítané zboží nelze svést na někoho jiného, stejně jako se nelze vymlouvat na únavu nebo nedostatek času. Jestliže chybuje brigádník příliš často, může ho nadřízený z inventury vyloučit nebo ho pokutovat.
Neustálým zvedáním těžkých krabic plných zboží, lezením po žebřících, dřepěním a ohýbáním se si inventurník zlepšuje fyzičku. Brigádník procvičuje téměř celou pohybovou soustavu. Je ale důležité dávat si pozor na to, aby své tělo zatěžoval rovnoměrně – namožená paže nebo bederní páteř není nic příjemného.
Na inventuře člověk brzy pochopí, že musí přijímat odpovědnost za své chyby. Čtečka je vždy přihlášena na konkrétního pracovníka, vedoucímu je proto jasné, kdo, kdy a v čem pochybil. Špatně spočítané zboží nelze svést na někoho jiného, stejně jako se nelze vymlouvat na únavu nebo nedostatek času. Jestliže chybuje brigádník příliš často, může ho nadřízený z inventury vyloučit nebo ho pokutovat.
Neustálým zvedáním těžkých krabic plných zboží, lezením po žebřících, dřepěním a ohýbáním se si inventurník zlepšuje fyzičku. Brigádník procvičuje téměř celou pohybovou soustavu. Je ale důležité dávat si pozor na to, aby své tělo zatěžoval rovnoměrně – namožená paže nebo bederní páteř není nic příjemného.
Pro koho je brigáda na inventuře vhodná?
Inventurník musí umět především rychle a přesně počítat. I když se zpočátku může zdát, že práce neodsýpá dostatečnou rychlostí, schopný brigádník brzy zjistí, jak si ji ulehčit. Rovnoměrné plnění krabic či násobení usnadní počítání.
Inventarizace zboží je vhodná zejména pro přirozeně soustředěné lidi. Pokud se ale člověk nedokáže koncentrovat, může mu systematické počítání výrobků pomoci tuto schopnost zlepšit. S rozvíjením logického myšlení souvisí příležitost pro sestavování žebříčku priorit – co je důležité spočítat jako první, kam umisťovat již načtené zboží, aby ho pracovník nezadal do čtečky znovu, které čárové kódy je třeba pečlivě kontrolovat a které ne.
Dopočítám zboží v posledním regálu a setřu si z čela pot. S výjimkou přestávky na jídlo jsem se celou směnu nezastavila. Pokud člověk v časovém presu nedokáže pracovat pečlivě, není pro něj inventura vhodnou brigádou. „Někdy mám pocit, že na inventurách je to pořád dokola jedno a totéž, prostě stereotyp,“ směje se Monika, když si spolu s ostatními brigádníky vyzvedáváme po práci batohy ze šatny. Vyčerpaně přikývnu. Počítání zboží opravdu nepatří mezi nejkreativnější formy přivýdělku.
Jsou čtyři hodiny ráno. Člen ochranky před odchodem zkontroluje, jestli z prodejny neodnášíme v batozích nějaké zboží. „Jedeš zítra počítat tu drogerku v Krnově?“ ptá se Monika. „Jo, jedu, potkáme se tam?“ odpovím. Kolegyně přikývne. „Tak ahoj!“ rozloučíme se. Všichni brigádníci se unaveně rozcházejí domů. I já už se vidím v posteli.
