Poté, co jsem se smířila s myšlenkou, že v liberecké Mladé frontě DNES jen tak nezasednu, začala jsem hledat jinde. Zaujal mě inzerát PR agentury z Liberce, který lákal všechny zájemce o práci. Hledali kreativního a nápaditého člověka, který by zapadl do jejich veselé party, a nejvíc toužili po čerstvém absolventovi. Takže vlastně práce mně na míru.
Pár dní předtím jsem dělala pro jdipracovat.cz inspirativní rozhovor se Stanislavem Galíkem, který radil všem absolventům, aby se neváhali při hledání práce trochu odvázat. Doporučoval s trochou nadsázky poslat třeba zaměstnavateli životopis v dárkovém balíčku. Tak jsem to chtěla zkusit.
Vytiskla jsem životopis, ručně jsem napsala motivační dopis v mírně neformálním duchu. V inzerátu žádali také fotografie uchazeče, tak jsem pečlivě vybrala tři tak, abych ukázala všechny stránky své osobnosti a nechala je ve vytisknout v nejvyšší kvalitě a dala do fotoalba. Pak jsem v papírnictví koupila krásnou dárkovou krabičku s mašlí a všechno v ní poslala poštou na uvedenou adresu.
Byla jsem si jistá, že je to musí zaujmout alespoň natolik, aby mě pozvali na pohovor a mluvení je moje silná stránka, takže nebylo pochyb, že tu práci dostanu. A ono nic. Uplynulo čtrnáct dní a nikdo se neozval. A mně bylo příšerně. Když už mě nevezmou ani na místo, pro které jsem měla všechny předpoklady, je někde chyba.
Nakonec jsem to nevydržela a do oné agentury jsem napsala e-mail, jestli jim vůbec můj balíček dorazil. A zpátky mi přišlo, že nikoli a že už bohužel místo obsadili. Ale z té zprávy bylo znát, že je jim upřímně líto, že o mně nevěděli, že bych byla asi nejžhavější kandidát. Den na to mi pošta vrátila můj dáreček s nálepkou NEDORUČENO. Jaké překvapení.
Byla jsem zoufalá a v tu chvíli mě nenapadalo, co budu dělat. No a tak jsem se zeptala, jestli by třeba nebyla nějaká možnost u nich získat alespoň zkušenosti prostřednictvím třeba i neplacené praxe. A zpátky mi přišlo, ať se po státnicích ozvu, že určitě něco vymyslíme. Jsem na to zvědavá.
