Práce v oboru je lepší než sebelepší školní praxe

Co bylo prvotním impulsem k tomu začít při studiu také pracovat?
Nebyl to ani tak impuls, spíš dlouhodobý vývoj. Přivydělávat jsem si začala asi v 15 letech, v posledním ročníku střední školy jsem pracovala jako servírka a na směny jsem chodila i čtyřikrát týdně, včetně směn od čtyř odpoledne do půlnoci či brzkého rána. Nepřipadalo mi divné živit se alespoň částečně při studiu sama a pokračovat v tom i na vysoké. Přelom ale nastal asi před rokem, kdy mi bylo rodiči taktně naznačeno, že už bych se o sebe mohla začít starat sama. A tak jsem se musela začít ohlížet ne po přivýdělku, ale po práci, která mě opravdu uživí.
 
Myslíte si, že práce asistenta pedagoga splňuje tohle kritérium?
Upřímně? Ne. Popravdě, když jsem se rozhodovala, co dál, zvažovala jsem, jestli pokračovat jako servírka, hledat si práci v oboru nebo nastoupit do IT firmy. Už tehdy jsem doučovala angličtinu, místy pracovala jako dobrovolník – ve stacionáři i v centrech volného času v Brně, působila jsem jako táborový vedoucí. Věděla jsem, že práce v pedagogickém oboru mě baví a naplňuje. Vzhledem k (ne)dosažnému odbornému vzdělání byla prakticky jedinou možností práce asistenta.
 
A může tedy práce asistenta pedagoga člověka uživit?
Určitě může, v případě že nemá vysoké finanční nároky a práci má na plný úvazek, nebo lépe částečný v kombinaci s dalším částečným, např. v družině. Vzhledem k tomu, že se živím sama, kromě asistentství ještě učím a doučuji angličtinu, což dohromady pokryje celý úvazek a na skromný studentský život i koníčky to zatím stačí. Nedokážu si ale představit živit takto rodinu.
 
Jak práci stíháte se školou? Dá se to časově skloubit?
Dá, ale těžko. Studuji prezenčně, což není k práci na plný úvazek úplně ideální. Původně jsem studovala dokonce dvě prezenční studia, Speciální pedagogiku a Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, což nešlo dohromady, takže jsem byla nucena Učitelství ukončit. Typickým problémem jsou povinné semináře nebo praxe – poslední praxi jsem si na příklad dodělávala o jarních prázdninách v Jihlavě, protože jsem nedostala dovolenou v takovém rozsahu. Není to asi problém všech oborů, ale zrovna Učitelství a Speciální pedagogika mají velkou dotaci předmětů i praxe. Na příklad v prvním semestru souběžných studií jsem týdně jenom ve škole a na praxi strávila 35 hodin.

Co byste doporučila lidem, kteří chtějí studium spojit s prací?
Nelekejte se, když to zpočátku bude drhnout! Ráda bych vyzdvihla, že práce (a hlavně v oboru) je něco úplně jiného než sebelepší školní praxe. Zkušenosti z práce jsou nenahraditelné a dají člověku mnohem víc než teorie. Na praxi vás nikdo nenutí komunikovat s rodiči, nedostanete se k papírování či k dlouhodobé spolupráci s třídním učitelem, těžko půjdete suplovat do deváté třídy němčinu… a tak podobně. A v neposlední řadě, pokud chcete pracovat v oboru, který studujete, je to skvělá zkušenost a položka do životopisu. Zkušenosti z práce jsou nenahraditelné a dají člověku mnohem víc než teorie.