Práce v televizi není vůbec stereotypní

Zuzana také pracovala jako stážistka pro Havlíčkobrodský deník. „Já už si na články, které jsem pro Deník psala, moc nepamatuju, ale jeden mi utkvěl v paměti: Chotěbořská radnice tehdy chtěla vykopat nádrže po zrušených benzínových pumpách. I když dělníci kopali důkladně metr po metru, nic nenašli. Mně se tehdy podařilo objevit pamětníka, který mi řekl, že nádrže byly vyjmuty už za totality. Město tehdy rozkopalo nové chodníky úplně zbytečně,“ vzpomíná televizní moderátorka a redaktorka.

 

Po žurnalistickém působení v redakci tištěného média již její cesta směřovala na televizní obrazovky. V roce 2007 se zúčastnila výběrového řízení, v rámci něhož televize Nova hledala nové moderátory. Konkurz tehdy probíhal v Kongresovém centru v Praze. „Pro velký zájem ho rozdělili do dvou dnů. Uchazeči vyplňovali podrobný dotazník ohledně svých dovedností, nechali se nafotit a pak měl každý pár minut na to představit se komisi a odpovědět na několik otázek. Byla to opravdu chvilička – každý o sobě řekl dvě, tři věty. Za pár týdnů mi zavolali, že shánějí nového krajánka do Brna a nabízejí mi místo,“ popisuje Zuzka.

Podle Zuzany tkví hlavní rozdíl mezi redakcí novin a televizní redakcí v tom, že jako televizní reportérka musela být vždy na místě. „Musím vyjet do terénu, mluvit s aktéry reportáže osobně, udělat si obrázek a zapracovat do reportáže vlastní zkušenost. Práce v televizi není tak stereotypní – každý den vyjíždíte jinam, za jinými lidmi. A druhý zásadní rozdíl je v délce výstupu – zatímco noviny si můžou dovolit větší rozsah, my musíme celou kauzu nebo nějaký problém vysvětlit v minutě a půl,“ vysvětluje.
 

Zuzčin první živý vstup se týkal pašování nepovolených léků do Česka. „Na Nově byly dva druhy živých vstupů – z terénu, kdy za vámi přijel přenosový vůz, nebo z města, ve kterém sídlí regionální redakce. Tohle byl živý vstup z města – stačilo vyjít na střechu budovy, kde jsme měli redakci, a za námi bylo jako kulisa vidět panorama Brna,“ říká Zuzka s tím, že první vstup se učila nazpaměť. Až později, když už si byla jistější, si přestala texty živých vstupů psát a jenom si na papír nachystala text v odrážkách. Zuzana dále vzpomíná, že při jejích televizních začátcích jí s televizní dikcí pomáhala hlasová poradkyně.
 
Zuzana přiznává, že jak člověk postupně překonává další a další mety, stává se odolnějším a pomalu ho opouští také tréma. „Nejdřív jsem mívala trému při živých vstupech, ale jak jsem je měla denně i několikrát díky ČT24, postupně mě to přešlo. Pak jsem mívala trému, když jsem začínala s moderováním. Dneska už jsem taky v klidu. Tréma mě přepadá už jen před vysíláním, na které nemám moc času se připravit – třeba když máme speciál na ČT24 z Brna na nějaké aktuální téma,“ vysvětluje televizní moderátorka a redaktorka.
 

Zuzana si v loňském roce natočila portrétní dokument o bývalé brněnské primabaleríně Soně Zejdové a moc ji to bavilo. „Kdybych mohla, přihlásila bych se na FAMU nebo jinou filmovou školu. Bohužel jsou všechna tato studia pouze prezenční. Pokud mě nechají, budu se učit od kolegů z dokumentární a hrané tvorby. A doufám, že časem uspěju s nějakým dalším námětem a radost z vlastního dokumentu si znovu zopakuju,“ uzavírá Zuzana.

Zuzana Petrů (roz. Neuvirtová)

 

moderátorka a redaktorka zpravodajství

Česká televize

TS Brno

www.ceskatelevize.cz/brno

 

Fakulta sociálních studií MU

Žije v Brně.

Je jí 32 let v oboru pracuje přes 10 let.