/ROZHOVOR/ Na řecké ostrovy létá spousta Čechů na letní dovolenou, aby si odpočinuli od všedních starostí a užili si moře a sluníčka. Sedmadvacetiletá Alena Pokorná, která vloni úspěšně absolvovala právnickou fakultu, strávila v Řecku celé léto. Plážové radovánky však spojila s letní brigádou v hotelu na ostrově Rhodos. Byť honorář nebyl velký, nemusela platit letenku, jídlo ani ubytování.
Kde jsi prázdninovou brigádu sehnala?
O prázdninách jsem pracovala v menším rodinném hotelu v městečku Faliraki na severovýchodě ostrova Rhodos. Tříměsíční brigádu mi zprostředkovala personální agentura Job4summer. Ta mě oslovila v jazykovce, kterou jsem navštěvovala.
Co jsi pro zprostředkování práce musela udělat?
Zprostředkování práce bylo zdarma a nebylo ani třeba vyřizovat žádné zvláštní formality. Stačilo pouze vyplnit přihlášku a projít krátkým pohovorem, aby si ověřili úroveň mé angličtiny. Už před odjezdem jsem znala konkrétní místo práce a podepsala pracovní smlouvu. Na Rhodosu jsem ale potkala několik lidí, kteří pro získání práce žádnou agenturu nepotřebovali, prostě přiletěli a práci si našli sami. Podle jejich slov to nebyl problém, většinou pomáhali v baru.
Kdy jsi na brigádě u moře byla?
Na Rhodos jsem odlétala na konci června a vrátila se na konci září. Sezóna na Rhodosu začíná už v květnu, takže je častější spíše dřívější odlet, záleží však na zaměstnavateli.
Co jsi v hotelu přesně dělala? Byla to dřina?
Pracovala jsem částečně jako recepční a částečně jako obsluha v hotelové restauraci. Předchozí zkušenosti byly výhodou, ale nikoliv podmínkou. Nejednalo se o žádnou složitou práci, a tak nebyl problém se vše naučit. Pracovní doba se lišila podle pozice a hotelu, moje byla obvykle od čtyř či pěti hodin odpoledne do do devíti nebo desíti hodin v noci. Na tento převrácený režim „přes den volno, večer práce“ jsem si do konce pobytu úplně nezvykla. Týdně jsem pracovala zhruba 45 hodin, ale za celé tři měsíce jsem neměla ani jeden den volna, takže hlavně ke konci pobytu jsem byla už dost unavená.
Co obnášela práce recepční?
Práce na recepci spočívala v ubytovávání hostů a komunikaci s nimi. Vzhledem k tomu, že vedení hotelu neprojevovalo valný zájem řešit problémy a stížnosti hostů, byla tato pozice opravdu náročná. V restauraci to bylo lepší, obsluha mě bavila.
Jakou jsi musela mít angličtinu?
Na jazykové schopnosti nebyl kladen velký důraz a úroveň angličtiny nemusela být vysoká. Velkou výhodou byla znalost němčiny, protože dobrých 40 % hostů pocházelo z Německa. Moje neslavná angličtina taky stačila, protože dalších 40 % byli Italové a mnozí uměli anglicky zhruba tak jako já. Ostatní hosté byli z různých zemí včetně České republiky.
Jaké tam byly finanční podmínky?
Výplata činila dvě eura na hodinu s tím, že agentura zajistila zpáteční letenku a zaměstnavatel zajistil stravu a ubytování. Spolu s druhou Češkou jsme bydlely v pěkném velkém pokoji vzdáleném od hotelu asi sedm minut chůze, takže s dopravou do práce nebyl problém.
Co tě vedlo k cestě do zahraničí?
K práci na Rhodosu jsem se dostala náhodou, konkrétně Řecko jsem nepreferovala. Nicméně musím uznat, že jsem vybrala dobře – krásně čisté moře, z hotelu pět minut na pláž a za celé léto zapršelo jen dvakrát. Jen s poznáváním ostrova to nebylo jen tak, člověku se totiž dopoledne nechce a odpoledne musí do práce.
Co radíš lidem, kteří o práci v zahraničí uvažují?
Pokud se rozhodnete pro práci v zahraničí, záleží předně na tom, na jakou práci a jakého zaměstnavatele narazíte. Já jsem měla dobrou a v případě obsluhy i docela zábavnou práci. Měla jsem možnost mluvit denně cizím jazykem. Procvičila jsem si němčinu, i když můj původní plán byl zdokonalit se v angličtině. Zaměstnavatel k nám byl docela benevolentní, ovšem k hostům lhostejný. Nejdůležitější je, co od takového pobytu očekáváte. Já jsem si jela na Rhodos odpočinout po státnicích, užít si moře a poznat aspoň kousek země, kde jsem ještě nebyla. Loňský pobyt v Řecku tak moje očekávání splnil.
{jcomments on}
