Pracujete na svých komunikačních dovednostech?

Každý se narodil s jinými komunikačními schopnostmi, ale některá pravidla si dokáže osvojit snad kdokoli. Neexistuje však jeden správný přístup, návod a způsob, jak se vyjadřovat a komunikovat. Uměním je svou řeč dokázat přizpůsobit publiku. Každý má odlišný vkus, jednomu vadí při projevu ruka v kapse, druhému neustálé používání „vycpávkových“ slov (vlastně, prostě, ehm), třetímu se nelíbí přílišná gesta a čtvrtý je naopak z těchto „přestupků“ unesen. Pravidla komunikace nejsou černobílá. Své o tom ví Matěj Klusáček, vyučující předmětu Komunikační trénink na Masarykově univerzitě: „Každý má své neduhy a přednosti, které se pokouší odstranit či využít – to už je na něm. Důležité je ale vůbec se o svých schopnostech dozvědět.“
 

Absolventka tohoto kurzu, studentka statistiky Radka Vokřálová, však mohla své nabyté dovednosti vyzkoušet při pracovním pohovoru naostro. „Díky tréninku jsem dokázala využít takové komunikační zbraně, které na personalistky zapůsobily a z velké části se podílely na úspěšném přijetí,“ míní Radka.

Alfou a omegou komunikace je oční kontakt. Naše oči nás totiž prozradí – když nevíme jak dál nebo když se stydíme a pohledem unikáme někam jinam. S pomocí očního kontaktu více zaujmeme, udržíme si snáze pozornost, projev dostane jinou šťávu. „Oční kontakt společně s úsměvem dodal mému projevu větší jistotu a já nepůsobila tak nervózně,“ podotýká studentka statistiky. Udržování pohledů je zároveň pro druhého impulsem, že jej vnímáme, že jej uznáváme, respektujeme.

Jestliže nezaujmete hned na začátku, horkotěžko to budete dohánět později. Další doporučení tedy zní: Připravte si úvodní větu, ne příliš dlouhou, ale údernou. Větu, která v ostatních vyvolá zvědavost a nutkání vám i nadále věnovat plnou pozornost. Stejná důležitost přísluší větě závěrečné. Dokážete tak začít a ukončit svůj projev sebejistě a s lehkostí.

Dejte si pozor na nespisovnou mluvu a snažte se hovořit pomaleji. Díky tomu omezíte časté užívání již zmíněných vycpávkových slov, která zpravidla nabourávají profesionalitu projevu. Obecně je dobré využívat rozmanitých možností českého jazyka a neopakovat stále dokola ta stejná slova. Avšak k tomu je zpravidla zapotřebí trocha trénování.
Úspěch u posluchačů však ještě mohou zhatit nevhodná gesta a nervózní řeč těla. Neustálé mnutí rukou, proplétání prstů, neklidné popocházení odnikud nikam nebo pohrávání si s vlasy nikoho nepřesvědčí o vašem sebevědomí a jistotě. Sama Radka se snažila mít svůj neverbální projev pod kontrolou. „Dokázala jsem sedět klidně a zbytečně neprozrazovat nervozitu gesty a pohyby, což ovlivnilo vyrovnanost a pohodu celého projevu,“ dodává.

V neposlední řadě by váš projev měl mít hlavu a patu. Uvědomění si, co chcete říct a co je vaším cílem, vede ke snadnějšímu vyjádření myšlenky. Vhodné bývá používání kratších vět, u kterých je patrná tečka, tedy klesnutí hlasem. Vyhnete se tak zbytečnému zamotání sebe sama do květnatých souvětí a rovněž ušetříte protějšek od rozuzlování vašich myšlenkových pochodů.

Nad všemi radami a poučkami ovšem stojí vlastní víra v úspěch a zdravé sebevědomí. „Někdo bojuje u projevů s nervozitou, jiný s pamětí nebo hlasitostí. Častým problémem se ale stává fakt, že se člověk bojí být hodnocen, bojí se neúspěchu, má strach že klesne nejen v očích posluchačů, ale i sebe,“ poznamenává Matěj. Vlastní pochybnosti tak většinou předčasně odkážou naše vystoupení mezi skupinu těch nevydařených. To potvrzuje i po zdárném pohovoru studentka statistiky Radka Vokřálová: „Základem úspěchu je, že člověk působí sebejistě, i když se tak vůbec necítí.“