Sehnat práci pro mne nikdy nebyl problém, a tak jsem veškerou svou snahu zaměřila na co nejrychlejší složení zkoušek, abych s ní mohla začít co nejdřív. Prvák na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity byl úspěšně za mnou, a tak jsem začala hledat.
Do Kauflandu se mi nechce, hledám něco zajímavého a dobře finančně ohodnoceného. Je začátek léta, takže si můžu dovolit vybírat, napíšu pár e- mailů a nejpozději od prvního mám práci...
K počítači sedám celkem nadšeně a nejdřív projíždím stránky těch společností, jejichž služeb ráda využívám. Aspoň poznám, jak to funguje z druhé strany. Nicméně není mi přáno, všichni hlásí plné stavy, takže práci si budu muset sehnat jinak, začínám brouzdat po webu a pracovně zaměřených serverech. Po týdnu procházení nabídek poznávám realitu, píšu desítky e-mailů, ale když už přijde odpověď, je záporná.
Začínám slevovat ze svých požadavků, alespoň slušně ohodnocená, alespoň trochu zajímavá práce, aspoň něco, na co bych se hodila, aspoň...
Po dalších pár dnech už jsem opravdu zdrblá a na internetu se hromadně registruji k odběru reklamních e-mailů a klikaček za pohádkové peníze a sama sebe přesvědčuji, že odměnu vyplatí a že je to stejně jen na chvíli, než se mi podaří najít si opravdovou práci. Babička navrhuje, ať si po zkouškách jedu odpočinout na chatu a že se to vytříbí. Přijímám všemi deseti a vděčně mizím z Brna přijít na jiné myšlenky a počkat si na zajímavá místa, která se objeví.
Vracím se pozvednuta na duchu a vrhám se do dalšího hledání, abych zjistila, že mezitím už se školy zbavilo podstatně víc vysokoškoláků i středoškoláků, takže pokud se nová místa objevila, byla okamžitě zaplněna. Zkouším kontaktovat call centra, bankovní poradenství, zadavatele různě podivně zadaných inzerátů a další ze škatulky, kam jsem doteď nehodlala sáhnout ani omylem. Do call centra jsem už přece jednou pohovor udělala, tak proč by to nešlo i podruhé. A tentokrát tam asi budu muset zůstat, i kdybych měla nabízet sebehloupější produkt. Alespoň zkusím víc společností, abych si mohla zvolit nejmenší zlo. Volby jsem ušetřena, neprošla jsem jediným pohovorem.
Čím víc hledám, tím hůře pohovory dopadají.
Reaguji v podstatě na každou nabídku, a čím dál častěji tak narážím na nejrůznější pyramidy, letadlovky a další podvody. Zjišťuji, že finanční (nebo jakýkoli) poradce znamená přesvědčit co nejvíc svých kamarádů, aby uzavřeli co nejvíc podivných smluv a pojištění, z čehož budu mít provizi, která bude ještě větší, když přesvědčím další lidi, aby přesvědčovali své známé... To ne. Zastavuji všechny nadšeně vysvětlující přesvědčovače. Možná je to skvělá brigáda, ale na to já nemám žaludek, protože si nedokážu představit, že by se mnou pak kdokoli dál kamarádil.
Začínám si připadat neschopná, v každé nabídce vidím jen další velkou ztrátu času, ale snad ze setrvačnosti na pohovory dál chodím.
Teď už je pozdě jít do Kauflandu, Reserved a dalších firem, které platí průměrně, ale chovají se slušně. Na vlastní kůži si zkouším všechny taktiky, jak nalákat lidi na brigádu, která brigádou není. A mezi tím vším nalézám inzerát od Amnesty International, dostávám se přes pohovor i školení, obdržím žlutou reflexní vestu a přesvědčuji lidi na ulicích, aby Amnesty podporovali, a sama sebe, že jsem vlastně dopadla ještě dobře.
Začátek semestru vítám. Chuť hledat si přivýdělek během semestru po takových prázdninách nemám ani omylem. Ale najednou o něj nemám nouzi: přes klikačky se dostanu na několik panelů, kde za názory skutečně platí; pomáhám při výuce on-line předmětu; vedu seminář pro Poradenské centrum a spolupracuji s univerzitou.
Za každou aktivitu je to pár stovek a dohromady pár tisíc měsíčně. Půl roku na to je mi nabídnuta plnohodnotná brigáda při studiu.
Pokud se vám nedaří sehnat práci, nemusí to být nutně tím, že se dost nesnažíte. Ve hře je celá spousta okolností, některým můžete předejít, jiným moc ne, ale důležité je nenechat se tím zdeptat. Pokud pracovat chcete, nějaká práce se určitě najde.
