Prodávat sportovní oblečení není o nic těžší než jakýkoli jiný sortiment. Když trochu rozumíte tomu, co nabízíte, a ještě k tomu nejste sportem úplně nedotčení, zvládnete svým zákazníkům i užitečně poradit. Ale tak jako mezi značkami bot a oblečení existují luxusní jména jako Manolo Blahnik nebo třeba Versace, tak i sportovní móda má své špičky. Jak se liší práce prodavačky v běžném a nadstandardním sportu? Sama můžu vyprávět.
Už víc než dva roky pracuji při studiu jako prodavačka sportovního oblečení značky Mammut. Jde o firmu, která nabízí jedno z nejkvalitnějších oblečení pro ty nejnáročnější zákazníky. Chodí se sem oblékat horolezci, kteří vyrážejí zdolat Himálajské vrcholy nebo se chystají do jinak podobně extrémních podmínek. Nebo přicházejí lidé, kteří prostě jen chtějí co nejlepší vybavení na sport. Oběma skupinám musím být schopná co nejlépe poradit.
Mammut vyrábí několik druhů materiálů a typů oblečení, bot a vybavení. Každý je určený na něco jiného a já je musím všechny znát. S každou novou kolekcí, tedy dvakrát do roka, přichází něco nového. Tak, jako asi ve všech specializovaných prodejnách, je potřeba si neustále udržovat přehled. Je to náročné, ale může stát, že si v tom člověk najde svého koníčka, tak jako se to stalo mě.ovního oblečení značky Mammut. Jde o firmu, která nabízí jedno z nejkvalitnějších oblečení pro ty nejnáročnější zákazníky. Chodí se sem oblékat horolezci, kteří vyrážejí zdolat Himálajské vrcholy nebo se chystají do jinak podobně extrémních podmínek. Nebo přicházejí lidé, kteří prostě jen chtějí co nejlepší vybavení na sport. Oběma skupinám musím být schopná co nejlépe poradit.
Můj běžný pracovní den začíná vždy stejně. Do obchodu přijdu o něco dříve, abych stihla spustit počítač a všechny programy, které k práci potřebuji. Musím si také projít krám a zjistit, co se prodalo nebo co se objednalo v době, kdy jsem nepracovala. Mít co nejpřesnější přehled o tom, co můžu v danou chvíli zákazníkovi nabídnout, je základ.
Pak už většinou přicházejí první lidé. Málokdy se stane, že by se někdo přišel jen tak podívat, jak to bývá v obchodech s oblečením časté. Zákazníka se vždy ptám, jestli přišel pro něco konkrétního a jak mu můžu pomoct. Většinou na mě vysype něco jako: „Vyrážím na dva měsíce do Patagonie a potřebuju oblečení, které bude vyhovovat tamním podmínkám.“ A tady začínám opravdu pracovat. Opráším si zeměpis a pokusím se přibližně určit, jaké podnebí je v Patagonii. Pro jistotu se o tom ještě ujistím otázkou na zákazníka a už přemýšlím, co pro něj bude nejvhodnější. Není výjimkou, že pak více než dvě hodiny vybíráme, ladíme a diskutujeme. Pro mě uspokojivý výsledek je, když zákazník odchází spokojený, se vším co potřeboval. Tedy spodním prádlem, funkční vrstvou, zateplovací vrstvou, vrchním oblečením, botami, batohem, páskem, čepicí apod.
Druhý typ zákazníka je ten, který už má od Mammuta všechno a jen doplňuje šatník. U stálých zákazníků si snažím pamatovat, co už si kupovali, kolik mají dětí a kam jezdí na dovolenou. Tak abych s nimi mohla konverzovat a oni měli pocit, že jsou opravdu vážení. A oni jsou.
A nakonec ne všichni přicházejí do Mammuta cíleně a tradičně. Stále jsou tu lidé, kteří jen matně tuší, o co jde, a chtějí prostě zkoušet něco nového. V takovém případě je mým úkolem vysvětlit jim všechny podrobnosti ohledně značky, materiálů a specializovaného vybavení. Poradit jim, co se jim pro začátek bude nejvíc hodit a jak to bude fungovat. Spokojený zákazník se bude vracet a to je můj cíl.
Prodavačem nebo prodavačkou se může stát každý, kdo je komunikativní a má nějaký vztah k tomu, co nabízí. Mylná je představa, že když už nezbývá jiná možnost, jde se pracovat do krámu. I na takovou práci musí mít člověk povahu. Nebát se nabízet, mluvit se zákazníky, vysvětlovat a přesvědčovat je asi nejdůležitější předpoklad dobrého obchodníka.
Sehnat práci nebo brigádu v obchodě není příliš náročné. Stačí sledovat nabídky ve výlohách, ptát se a vytrvat. Nemusí to být rovnou luxusní móda nebo specializovaný sport. Tam se dá postupně vypracovat nebo se časem chytit příležitosti. Ale je potřeba si uvědomit, že prodávání neznamená sednout si za kasu a čekat, co se bude dít. Někde ano, ale málo zákazníků je nadšených z výrazů typu: „Tak mi to sem dejte, já vám to tedy prodám.“ Politika některých obchodů je taková, že prodavači neoslovují příchozí zákazníky, ale v případě potřeby je samozřejmostí, že musí být schopní poradit a pomoct.
Být prodavačkou není rozhodně nuda. Narazíte na zajímavé lidi, kteří vám budou vyprávět svoje zážitky. Naučíte se něco nového a třeba zjistíte, že to není podřadná práce, jak si mnoho lidí myslí, ale že je to vlastně docela zajímavá zkušenost.
