Vždy jsem si myslela, že pracovní veletrhy jsou jen přehlídkou firem, které si chtějí zvýšit svoji prestiž a povědomí mezi studenty. Vždyť najít práci jako absolvent není jednoduché a v dnešní době dvojnásob, veletrh vás ale navnadí, že o vás opravdu mají někde zájem. „Trochu moc velká idylka,“ pomyslela jsem si a vyrazila nabídnout svůj mladý aktivní potenciál na trh práce, resp. na veletrh JobChallenge, který se loni konal na začátku listopadu ve velkých výstavních prostorách vedle nákupního centra Vaňkovka v centru Brna.
Neponechat nic náhodě a dopředu se připravit
Ještě před začátkem veletrhu jsem nahrála svůj životopis do systému na www.jobch.cz. Pokud bych náhodou neudělala první dojem osobně, je možné, že může moje CV udělat dojem za mě.
Dalším krokem, ještě před veletrhem, bylo, že jsem si prostudovala vystavující subjekty a také program přednášek. Veletrh se rok od roku rozšiřuje, takže je lepší vytipovat si „preferované“ zaměstnavatele a na ty se zaměřit hned zpočátku.
Třetím krokem, který jsem udělala, než jsem vkročila na veletrh, byla příprava jako na pohovor. Zdá se to možná přitažené za vlasy, ale jak jsem se sama přesvědčila, vystavovatelé, kteří opravdu jedou nabízet konkrétní pracovní místa a na veletrhu chtějí poznat opravdu reálné potenciální zaměstnance, berou setkání na veletrhu jako takové předkolo výběrového řízení. Proto je dobré si o preferovaných zaměstnavatelích něco zjistit, nebo si připravit otázky. Tím se můžete u personalistů výrazně zviditelnit a upozornit na sebe natolik, že si vás vybaví i u pracovního stolu, až se vrátí do firmy.
1. připravit životopis a vložit ho do systému
2. vytipovat si mezi vystavovateli a řečníky preferované zaměstnavatele
3. informovat se o vystavovatelích a připravit si na ně dotazy
Vlastní zkušenost k nezaplacení
Na veletrhu jsem hledala práci v oblasti komunikace a PR, případně personalistiky. Na to ne každý vystavovatel reagoval s povděkem, ale s tím se dalo počítat. Řada firem přijela lovit techniky nebo IT experty a o humanitně založené studenty nestojí. I když jsem si připadala hloupě u stánků, kde o mě nestáli, vytrvala jsem, až jsem došla k firmě z oblasti automotive, která vyrábí filtry do aut. Před nedávnem měli otevřenou pracovní pozici, na kterou bych se mohla hodit. Se sympatickou mladou personalistkou jsem lidově řečeno „dala řeč“ a zjistila, že pozice sice již obsazená je, ale ne definitivně. Během neformálního rozhovoru, který vás zbaví i sebemenší nervozity (které se u klasického pohovoru zbavujete jen stěží), si ode mě zjistila pro ni důležité informace, zejména o praxi, aktuální situaci a „chuti do práce“. Od stánku jsem odcházela jen s jednou jedinou vráskou na čele – moje angličtina zřejmě nebude v případě formálního pohovoru nic moc.
Happy end!
Obavy ale byly přehnané, zhruba po měsíci mě firma sama kontaktovala (díky vloženému životopisu do systému!) a informovala mě o nově vypsaném výběrovém řízení na „moji“ pozici. Netrvalo to ani tři měsíce a já měla své první HPPčko – tedy práci na hlavní pracovní poměr. Teď se blíží další ročník veletrhu, na kterém já již nebudu, co bych tam také hledala, ale nemůžu tomu ani uvěřit, že loni touto dobou jsem se se skepsí chystala na přehlídku personalistek v usedlých kostýmcích a přemýšlela, zda to nebude jen promarněný den.
