Na Kosu za barem
Nejvíce turistů zavítá v létě na jeden z mnoha řeckých ostrovů. Já jsem strávila dva měsíce na ostrově Kos, kde jsem pracovala v místním baru. Historie toho, jak jsem se k brigádě dostala, není nijak složitá. Kamarádka, která v tomtéž baru pracovala minulé léto, mi před začátkem léta nabídla, jestli nechci jet letos s ní. O práci za barem mluvila v superlativech, navíc jsem měla v plánu vydělat si přes léto nějaké peníze. Na nabídku jsem tedy kývla a ani ne za dva týdny jsem si balila kufry. I když jsem díky ní věděla, do čeho jdu, byla jsem zvědavá, jak všechno bude vypadat v reálu. Každé léto sice trávím v zahraničí, tentokrát jsem se ale poprvé rozhodla vyjet za prací. Zpětně musím uznat, že jsem za tuto zkušenost velmi vděčná.
Denní rutina
V baru jsme musely být každé ráno v deset hodin. Jedna z nás končila ranní šichtu už ve dvanáct, aby mohla přijít na šestou, kdy bar po čtyřhodinové siestě znovu otevíral, zatímco druhá zůstala do dvou a přišla znovu v osm. Tento rozvrh zajišťoval šestihodinové odpolední volno, které jsme využívaly k načerpání nových sil. Ranní pohodu totiž střídal večerní mumraj a někdy i dost zběsilé pracovní tempo se zavírací dobou v pět hodin ráno. Odpočinek byl potřeba i proto, že jsme pracovaly každý den bez tzv. days off. Některé večery byly náročné a ani jsme se nezastavily, jindy bylo zákazníků poskrovnu a směna zas tak náročná nebyla. Paradoxně jsme ale měly raději, když bylo práce nad hlavu, než když bar zel prázdnotou. Jednak práce rychleji ubíhá a jednak z čistě pragmatického-finančního hlediska: byly jsme odměňovány v závislosti na tržbách a připadalo nám také spropitné. Denní výplata se tak pohybovala v rozmezí od 30 do 50 Euro. Po odečtení nákladů za letenku, ubytování a běžné výdaje, jsem si za dva měsíce práce odvezla slušnou sumu.
Čech kam se podíváš
Bar vlastnil Řek, který si před pár lety začal všímat přílivu českých turistů na ostrov a právě z tohoto důvodu se rozhodl najmout český personál. Je pravda, že spousta Čechů neovládá cizí jazyk, a tak je pro ně bar s českou obsluhou oázou porozumění. Češi tvořili přibližně 80% zákazníků. Do baru ale chodili i Angličané, Holanďané nebo turisté ze Skandinávie. Řecky jsme tím pádem umět nemusely, angličtina postačila i v komunikaci s místními.
Brigáda u moře jako náhrada dovolené
Někdy byla práce stresující a měla jsem toho až nad hlavu, ale ve většině případů jsme se v baru skvěle bavily i v pracovní době. Seznámily jsme se s mnoha příjemnými lidmi, se kterými udržujeme kontakt i po skončení jejich dovolené. Bylo hezké vidět, že ochotná a příjemná obsluha může lidem zpříjemnit dovolenou natolik, že na vás vzpomínají i týdny poté. Navíc jsem si poprvé uvědomila, že nejen znalost světových jazyků, ale i češtiny, může být při práci v zahraničí výhodou. Uvolněná atmosféra přímořského letoviska, každodenní přísun slunečních paprsků a srdečnost místních obyvatel občas způsobovaly, že jsem na chvíli zapomněla, že v Řecku nejsem na dovolené, ale za prací.
