Rok v (zajetí) Herbalife

Na konzultaci mě uvítala mladá studentka, která se zdála tak nadšená a plná elánu, že jsem hltala každé její slovo. Převážila mě, přeměřila a načrtla mi zdravý jídelníček. Na snídani mi předepsala koktejl, bez kterého bych se prý při hubnutí neobešla. Takto mě nalákala na nabídku „bezplatné“ spolupráce, když si budu koktejl za 1500 Kč každý měsíc kupovat.
 

Když jsem docházela na konzultace jako zákazník, má poradkyně mi neustále nabízela spolupráci. Před letními prázdninami jsem na nabídku kývla. Až poté jsem se postupně dozvídala, že klienty si budu muset shánět sama, ať už na ulici, nebo z řad známých a hlavní výdělek pramení především z provize za prodej výrobků. A že nálepka „výživový poradce“ je jen lichotivější název pro distributora Herbalife. Bylo mi také divné, že po mě nikdo nechce žádnou pracovní smlouvu a živnostenský list jsem zase nechtěla já a nikdo mě nenutil. Jediné, co jsem podepisovala, byla smlouva o podnájmu ve studiu, kde jsem pracovala.

V procesu zaučení jsem absolvovala spoustu školení. Jenže! Minimum bylo z řad praktických informací a většina o obchodních dovednostech, aneb jak prodat co nejvíce výrobků. Častá byla také psychologická školení „osobního rozvoje“. Na jednom takovém se kolegyně rozplakala, protože prý s touto prací nezvládá platit nájem. Dále probíhala placená školení v hotelech, na kterých nadneseně prezentovali své zkušenosti nejúspěšnější distributoři.

Ano, každé podnikání vyžaduje investice, přesto jsem byla zklamaná, když jsem zjistila, že mi z vynaložených peněz vlastně nic nezůstane. Měsíční výdaje se pohybovaly kolem 10 000 Kč. Platili jsme nájem za studio, ve kterém jsme pracovali, platili jsme si některá školení a veškeré materiály, knížky, potřeby do kanceláře, tisk vizitek, výdaje za telefon a tak dále. To, co jsem vydělala, jsem tedy hned znovu utratila. Co se týče výrobků, které jsme prodávali, ty jsme si kupovali za vlastní peníze do „skladu“.

Podstata myšlenky multilevel marketingu nemusí být špatná, v praxi jsem ale narazila na praktiky, které tuto ideu kazí. Zastírání skutečné podstaty práce, například. Vzpomínám si na kolegyni, která se přes internet hlásila na pozici výživové poradkyně s nástupním platem 15 – 20 tisíc. Do poslední chvíle byla ujišťována, že si nebude muset shánět klienty, že bude čerpat jen ze stávajících. Jaké bylo její překvapení, když plat byl v podstatě nulový, ne-li minusový a klienty jsme sháněli svépomocí. Rozdáváním kartiček na ulicích, měřením tuku na veřejných místech, nebo obvoláváním lidí na doporučení. Samozřejmě na vlastní náklady. Neříkám, že se touto cestou nedá vydělat, každopádně ve většině případů až po delší době a člověk musí být typ obchodníka, nestydět se lidem prodávat předražené výrobky, v jejichž kvalitu musí věřit.

S Herbalife jsem strávila rok svého života. Tři měsíce jako klient, další tři jako distributor ve studiu zdraví a krásy s ostatními poradci a půl roku poté jsem pracovala z domu. Za dobu tří měsíců ve studiu jsem si vydělala kolem 27 tisíc, přičemž náklady tvořily asi 30 tisíc. Ze zakoupených výrobků mi doma zůstaly doplňky přibližně za 10 tisíc. Dostala jsem se na nějakou dobu do alternativního světa plného radosti, naděje, zdravých, úspěšných a šťastných lidí. Celá ta dokonalost byla ale poněkud utopická a její realizace na některých místech pokulhávala.

• Článek vyšel v tištěné brožuře Jdi pracovat! 02/2014.

• Více o tomto vydání časopisu.