S ryze stresovým interview se u přijímacího pohovoru setkáte pouze výjimečně, nicméně personalisté vždy uchazeče zkouší, jak dokáží zvládnout zátěžové situace. Již samotná účast na pohovoru znamená pro kandidáta jistý stres a někteří personalisté si neuvědomují, že stres, který člověk prožívá při hledání práce, není totožný se stresovými situacemi na pracovišti.
Jak se tak na vás dívám, myslíte, že na to máte?
Do pozitivních otázek, kdy budete dotazováni na vzdělání, praxi či zájmy, zamotávají personalisté i zdánlivě neškodné otázky, které ovšem mohou dle kandidátova rozpoložení vyvolat konflikt. Mezi takové typické otázky patří: „Nemyslíte si, že je nabízená pozice nad vaše síly?“ či „Jak se tak na vás dívám, myslíte, že na to máte?". Je jasné, že takové dotazy slouží jen pro provokaci. Reakce nesmí být afektovaná nebo arogantní, protože přesně taková reakce se očekává.
Některými otázkami překračují tazatelé hranice slušnosti a člověk se cítí ponížený, nebo uražený: „Budete nosit krátké sukně?“ nebo „Co všechno jste ochotný/á udělat proto, abyste tu práci dostal/a? a) cokoliv, b) oholit si hlavu, c) chodit domů bez výplaty“. V takových případech je dobré mít na paměti, že nejde o život. I z takové situace může člověk vytěžit, když si zachová zdravý rozum a nadhled. Jde jen o to, jakým způsobem prosadí svou odpověď. Ta správná neexistuje, protože jakákoliv odpověď na hloupé otázky vede zase k dalším hloupým otázkám a rozdmýchává vzájemné ataky. Většinou člověk volí nejméně konfliktní, na kterou tazatel záměrně čeká, a to „cokoliv“. Potom se už nabízí otázka „čo také si predstavujete pod pojmom čokolvek“, a proto se hodí v klidu rovnou upřesnit, že vaše „cokoliv“ znamená třeba náročnou fyzickou práci, dojíždění do vzdáleného místa, dlouhou pracovní dobu, získání klientů z bývalého zaměstnání nebo loajalitu firmě za každého počasí.
Každou protiotázku si dobře promyslete a pak ji nepoložte
U stresových otázek se nikdy nesnažte odpovídat tazateli protikomentářem typu: „A co Vy? Jak byste to řešil/a Vy?“, protože jakýkoliv dotaz, ke kterému nejste vyzváni, je ve většině případů považován za aroganci. U pohovoru si nejste rovni z pohledu pozic, tedy na otázku výše postaveného není moudré odpovídat protiotázkou. Nechte personalistu, ať se vymluví, jízlivosti raději přecházejte a odpovídejte na to, co si můžete obhájit. Pokud nenajdete odpověď na stresovou otázku, s klidným tónem v hlase můžete tazateli například říci, že ve vašem životopise musí být něco zajímavého, proč vás pozvali a to je jistě jeden z dobrých důvodů, proč jste vhodný kandidát zrovna vy. Záleží tedy i na taktice uchazeče, zda se na pohovoru obrní arogancí, argumenty, humorem nebo chladnou hlavou, protože i s dotěrnými dotazy je třeba počítat, ať už je to taktický manévr personalisty nebo pouhé rozdmýchání vášní.
Někteří personalisté mnohdy ani nemusí tušit, jak vlastně vypadají stresové situace na dané pozici. U pohovoru je uchazeč ovlivněn pocitem, že mu jde o všechno, protože práci nutně potřebuje k zajištění své existence a jde do neznámého prostředí. Na pracovišti ale bude reagovat na známé podněty, ve známém prostředí, mezi lidmi, které bude znát, tam se chléb bude lámat jinak, protože stres zažije ve známých podmínkách.
Jistě se někdy setkáte s projevy nedůvěry, zpochybňováním vašich znalostí a dovedností či se zesměšněním u pracovního pohovoru, nic vám ale nebrání v tom, abyste se sami rozhodli, zda vám práce u takového zaměstnavatele skutečně stojí za ten stres.
