Studentka se státní instituce nezalekla

V den návratu z ročního studijního pobytu ve Francii se Veronika postavila před sedmičlennou přijímací komisi, kde i přes velkou trému podala maximální výkon, a práci na tiskovém oddělení Úřadu práce ČR získala: „Byla to pro mě velká výzva, vůbec jsem si nemyslela, že by na pozici vybrali studentku, ale řekla jsem si proč to nezkusit.“ V té době psala bakalářskou práci na téma „prekérní práce“ a natolik ji to ovlivnilo, že se rozhodla najít si po návratu ze zahraničí zaměstnání. „Osud tomu asi chtěl, že Úřad práce ČR zrovna vypsal výběrové řízení na tiskového mluvčího. Jevilo se to jako ideální skloubení mých studijních oborů (mediální studia a sociologie),“ a dále vyjmenovává aktivity, které jí k úspěchu také pomohly: „Byla jsem členkou občanského sdružení, v rámci kterého jsme uspořádali dva ročníky Mezinárodního festivalu identity, měla jsem praxi na tiskovém oddělení Krajského ředitelství jihomoravské policie, chodila jsem pracovat na recepci autosalonu plus nějaké příležitostné práce pro Masarykovu univerzitu.“

Skloubení studia a práce, navíc v jiných městech, nebyl pro Veroniku problém. Pracovat začala na poloviční úvazek a zaměstnavatel jí vyšel maximálně vstříc. Stejně tak se jí dostávala podpora ze strany kolegů. Opravdu náročné to ale začalo být ve chvíli, kdy si navýšila z finančních důvodů pracovní úvazek a zároveň začala psát diplomovou práci. „Několik měsíců můj život vypadal tak, že jsem se od pracovního počítače přesouvala k tomu osobnímu, kde jsem se snažila pracovat na diplomce. Musela jsem zrušit všechny volnočasové aktivity a u počítače jsem trávila prakticky 17 hodin denně,“ ale jak dodává, „výhodou je, že si člověk zvykne na vysoké pracovní tempo a nemá tendenci zlenivět.“

Práce pro Úřad práce ČR má ale jistá specifika. Vzhledem k obsáhlému záběru činností, které úřad zabezpečuje, se tak občasným nepříjemnostem Veronika nevyhne. Práce ji ale i přes nutný stres naplňuje. Mezi její úkoly patří komunikace s veřejností, interní komunikace, tvorba propagačních materiálů a osvěta o činnosti Úřadu práce ČR. Nejpozitivnější je podle ní ale fakt, že se zbavila vlastní trémy a nejistoty: „V tomto směru jsem se prostě hodila do vody a pomohlo to.“

Nabytých zkušeností ve státní správě rozhodně nelituje, „absolventi mají možnost získat praxi do dalších let – v tomto směru mají zaměstnavatelé vysoké, pro absolventy často nereálné nároky, a kdo jiný by měl jít příkladem než státní správa? Mladí lidé přináší svěží vánek do často zkostnatělých a rigidních procesů.“

Úřad práce ČR je pro mnohé brzké absolventy velkým strašákem, ale Veronika toto vyvrací: „Úřad práce ČR je tu, aby lidem pomohl, a ne je dostal do problémů. Zaměstnanci za přepážkou jsou lidé, stejně jako klienti úřadu. A pokud je snaha a trocha empatie na obou stranách, vždycky se dá najít společná řeč a řešení problému.“ Absolventi a mladí lidé jsou jednou z rizikových skupin ohrožených nezaměstnaností, proto jim Úřad práce ČR věnuje zvýšenou pozornost. Nabízí množství projektů, v rámci kterých může být absolvent umístěn na trh práce, kariérní poradenství, rekvalifikace, finanční příspěvek na podnikání nebo třeba v rámci EURESu informační a poradenské služby ohledně práce v zahraničí a pracovní nabídky na evropském portálu EURES.

• Článek vyšel v tištěné brožuře Jdi pracovat! 01/2015.

• Více o tomto vydání časopisu.